Cookieを許可しますか?

Tipiṭakaではサービス提供と改善のためにCookieを使用します。 プライバシーポリシー

11. Kevaṭṭasuttaṃ第十一 堅固経(ケーヴァッタ経)

Kevaṭṭagahapatiputtavatthu

長者の子ケーヴァッタの事柄

481. Evaṃ me sutaṃ – ekaṃ samayaṃ bhagavā nāḷandāyaṃ viharati pāvārikambavane. Atha kho kevaṭṭo gahapatiputto yena bhagavā tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā bhagavantaṃ abhivādetvā ekamantaṃ nisīdi. Ekamantaṃ nisinno kho kevaṭṭo gahapatiputto bhagavantaṃ etadavoca – ‘‘ayaṃ, bhante, nāḷandā iddhā ceva phītā ca bahujanā ākiṇṇamanussā bhagavati abhippasannā. Sādhu, bhante, bhagavā ekaṃ bhikkhuṃ samādisatu, yo uttarimanussadhammā, iddhipāṭihāriyaṃ karissati; evāyaṃ nāḷandā bhiyyoso mattāya bhagavati abhippasīdissatī’’ti. Evaṃ vutte, bhagavā kevaṭṭaṃ gahapatiputtaṃ etadavoca – ‘‘na kho ahaṃ, kevaṭṭa, bhikkhūnaṃ evaṃ dhammaṃ desemi – etha tumhe, bhikkhave, gihīnaṃ odātavasanānaṃ uttarimanussadhammā iddhipāṭihāriyaṃ karothā’’ti.

481. このように私は聞きました。ある時、世尊はナーランダーのパーヴァーリカのマンゴー園にお住まいでした。その時、長者の子ケーヴァッタが世尊のもとに近づきました。近づいて、世尊に礼拝し、一方に座りました。一方に座った長者の子ケーヴァッタは、世尊に次のように申し上げました。「世尊よ、このナーランダーは豊かで繁栄し、多くの人々で満ちあふれ、世尊に深く帰依しております。願わくは世尊よ、人間の境地を超えた神変の奇跡(神通変現)を現す一人の比丘を任命してください。そうすれば、このナーランダーの人々はますます世尊に深く帰依するようになるでしょう」。このように言われたとき、世尊は長者の子ケーヴァッタに次のように仰せになりました。「ケーヴァッタよ、私は比丘たちに『比丘たちよ、さあ、白衣の在家の者たちに人間の境地を超えた神変の奇跡を現しなさい』とは説かない」

482. Dutiyampi kho kevaṭṭo gahapatiputto bhagavantaṃ etadavoca – ‘‘nāhaṃ, bhante, bhagavantaṃ dhaṃsemi; api ca, evaṃ vadāmi – ‘ayaṃ, bhante, nāḷandā iddhā ceva phītā ca bahujanā ākiṇṇamanussā bhagavati abhippasannā. Sādhu, bhante, bhagavā ekaṃ bhikkhuṃ samādisatu, yo uttarimanussadhammā iddhipāṭihāriyaṃ karissati; evāyaṃ nāḷandā bhiyyoso mattāya bhagavati abhippasīdissatī’’’ti. Dutiyampi kho bhagavā kevaṭṭaṃ gahapatiputtaṃ etadavoca – ‘‘na kho ahaṃ, kevaṭṭa, bhikkhūnaṃ evaṃ dhammaṃ desemi – etha tumhe, bhikkhave, gihīnaṃ odātavasanānaṃ uttarimanussadhammā iddhipāṭihāriyaṃ karothā’’’ti.

482. 二度目もまた、長者の子ケーヴァッタは世尊に次のように申し上げました。「世尊よ、私は世尊を軽んじるつもりはありません。しかし、このように申し上げます。『世尊よ、このナーランダーは豊かで繁栄し、多くの人々で満ちあふれ、世尊に深く帰依しております。願わくは世尊よ、人間の境地を超えた神変の奇跡を現す一人の比丘を任命してください。そうすれば、このナーランダーの人々はますます世尊に深く帰依するようになるでしょう』と」。二度目もまた、世尊は長者の子ケーヴァッタに次のように仰せになりました。「ケーヴァッタよ、私は比丘たちに『比丘たちよ、さあ、白衣の在家の者たちに人間の境地を超えた神変の奇跡を現しなさい』とは説かない」

Tatiyampi kho kevaṭṭo gahapatiputto bhagavantaṃ etadavoca – ‘‘nāhaṃ, bhante, bhagavantaṃ dhaṃsemi; api ca, evaṃ vadāmi – ‘ayaṃ, bhante, nāḷandā iddhā ceva phītā ca bahujanā ākiṇṇamanussā bhagavati abhippasannā. Sādhu, bhante, bhagavā ekaṃ bhikkhuṃ samādisatu, yo uttarimanussadhammā iddhipāṭihāriyaṃ karissati. Evāyaṃ nāḷandā bhiyyoso mattāya bhagavati abhippasīdissatī’ti.

三度目もまた、長者の子ケーヴァッタは世尊に次のように申し上げました。「世尊よ、私は世尊を軽んじるつもりはありません。しかし、このように申し上げます。『世尊よ、このナーランダーは豊かで繁栄し、多くの人々で満ちあふれ、世尊に深く帰依しております。願わくは世尊よ、人間の境地を超えた神変の奇跡を現す一人の比丘を任命してください。そうすれば、このナーランダーの人々はますます世尊に深く帰依するようになるでしょう』と。

Iddhipāṭihāriyaṃ

神変の奇跡(神変通)

483. ‘‘Tīṇi kho imāni, kevaṭṭa, pāṭihāriyāni mayā sayaṃ abhiññā sacchikatvā paveditāni. Katamāni tīṇi? Iddhipāṭihāriyaṃ, ādesanāpāṭihāriyaṃ, anusāsanīpāṭihāriyaṃ.

483. 「ケーヴァッタよ、私が自ら勝れた智慧によって現証し、説き明かしたこれら三つの奇跡(変現)がある。どのような三つか? 神変の奇跡、他心示導の奇跡(他心変現)、教誡示導の奇跡(教誡変現)である。

484. ‘‘Katamañca, kevaṭṭa, iddhipāṭihāriyaṃ? Idha, kevaṭṭa, bhikkhu anekavihitaṃ iddhividhaṃ paccanubhoti. Ekopi hutvā bahudhā hoti, bahudhāpi hutvā eko hoti; āvibhāvaṃ tirobhāvaṃ tirokuṭṭaṃ tiropākāraṃ tiropabbataṃ asajjamāno gacchati seyyathāpi ākāse; pathaviyāpi ummujjanimujjaṃ karoti seyyathāpi udake; udakepi abhijjamāne gacchati seyyathāpi pathaviyaṃ; ākāsepi pallaṅkena kamati seyyathāpi pakkhī sakuṇo; imepi candimasūriye evaṃ mahiddhike evaṃ mahānubhāve pāṇinā parāmasati parimajjati; yāva brahmalokāpi kāyena vasaṃ vatteti.

484. 「ケーヴァッタよ、では、神変の奇跡とは何か? ケーヴァッタよ、ここに比丘がいて、多様な神通を体験する。一つであって多くのものとなり、多くのものとなって一つのものとなる。現れたり、姿を隠したりし、壁を通り抜け、塀を通り抜け、山を通り抜け、遮られることなく、あたかも虚空を行くがごとく進む。大地にあっても水の中のように潜ったり浮かんだりする。水の上にあっても大地の上のように沈まずに歩く。虚空にあっても翼ある鳥のように結跏趺坐のまま飛ぶ。これほど大きな神通とこれほど大きな威神力を持つ太陽と月を手で触り、撫で摩る。遠く梵天の世界にいたるまでも身体によって自在に支配する。

‘‘Tamenaṃ aññataro saddho pasanno passati taṃ bhikkhuṃ anekavihitaṃ iddhividhaṃ paccanubhontaṃ – ekopi hutvā bahudhā hontaṃ, bahudhāpi hutvā eko hontaṃ; āvibhāvaṃ tirobhāvaṃ; tirokuṭṭaṃ tiropākāraṃ tiropabbataṃ asajjamānaṃ gacchantaṃ seyyathāpi ākāse; pathaviyāpi ummujjanimujjaṃ karontaṃ seyyathāpi udake; udakepi abhijjamāne gacchantaṃ seyyathāpi pathaviyaṃ; ākāsepi pallaṅkena kamantaṃ seyyathāpi pakkhī sakuṇo; imepi candimasūriye evaṃ mahiddhike evaṃ mahānubhāve pāṇinā parāmasantaṃ parimajjantaṃ yāva brahmalokāpi kāyena vasaṃ vattentaṃ.

ある信仰深く清らかな信者が、その比丘が多様な神通を体験しているのを見る。すなわち、一つであって多くのものとなり、多くのものとなって一つのものとなり、現れたり、姿を隠したりし、壁を通り抜け、塀を通り抜け、山を通り抜け、遮られることなく、あたかも虚空を行くがごとく進み、大地にあっても水の中のように潜ったり浮かんだりし、水の上にあっても大地の上のように沈まずに歩き、虚空にあっても翼ある鳥のように結跏趺坐のまま飛び、これほど大きな神通とこれほど大きな威神力を持つ太陽と月を手で触り、撫で摩り、遠く梵天の世界にいたるまでも身体によって自在に支配しているのを見るのである。

‘‘Tamenaṃ so saddho pasanno aññatarassa assaddhassa appasannassa āroceti – ‘acchariyaṃ vata, bho, abbhutaṃ vata, bho, samaṇassa mahiddhikatā mahānubhāvatā. Amāhaṃ bhikkhuṃ addasaṃ anekavihitaṃ iddhividhaṃ paccanubhontaṃ – ekopi hutvā bahudhā hontaṃ, bahudhāpi hutvā eko hontaṃ…pe… yāva brahmalokāpi kāyena vasaṃ vattenta’nti.

その信仰深く清らかな信者が、信仰心がなく信を寄せていないある人に告げる。『友よ、本当に驚くべきことです! 友よ、本当に素晴らしいことです! あの修行者の大きな神通力、大きな威神力は! 私はかの比丘が多様な神通を体験しているのを見ました。一つであって多くのものとなり、多くのものとなって一つのものとなり……中略……遠く梵天の世界にいたるまでも身体によって自在に支配しているのを』と。

‘‘Tamenaṃ so assaddho appasanno taṃ saddhaṃ pasannaṃ evaṃ vadeyya – ‘atthi kho, bho, gandhārī nāma vijjā. Tāya so bhikkhu anekavihitaṃ iddhividhaṃ paccanubhoti – ekopi hutvā bahudhā hoti, bahudhāpi hutvā eko hoti…pe… yāva brahmalokāpi kāyena vasaṃ vattetī’ti.

すると、信仰心がなく信を寄せていないその人が、信仰深く清らかなその人に次のように言うであろう。『友よ、ガンダーラという呪術があります。その比丘はその呪術によって多様な神通を体験しているのです。一つであって多くのものとなり、多くのものとなって一つのものとなり……中略……遠く梵天の世界にいたるまでも身体によって自在に支配しているのです』と。

‘‘Taṃ kiṃ maññasi, kevaṭṭa, api nu so assaddho appasanno taṃ saddhaṃ pasannaṃ evaṃ vadeyyā’’ti? ‘‘Vadeyya, bhante’’ti. ‘‘Imaṃ kho ahaṃ, kevaṭṭa, iddhipāṭihāriye ādīnavaṃ sampassamāno iddhipāṭihāriyena aṭṭīyāmi harāyāmi jigucchāmi’’.

ケーヴァッタよ、あなたはどう思うか? 信仰心がなく信を寄せていない人は、信仰深く清らかな人にそのように言うであろうか?」「世尊よ、そのように言うでしょう」「ケーヴァッタよ、私は神変の奇跡にこのような過失を見るがゆえに、神変の奇跡を苦痛とし、恥じらい、忌み嫌うのである。

Ādesanāpāṭihāriyaṃ

他心示導の奇跡(他心通)

485. ‘‘Katamañca, kevaṭṭa, ādesanāpāṭihāriyaṃ? Idha, kevaṭṭa, bhikkhu parasattānaṃ parapuggalānaṃ cittampi ādisati, cetasikampi ādisati, vitakkitampi ādisati, vicāritampi ādisati – ‘evampi te mano, itthampi te mano, itipi te citta’nti.

485. 「ケーヴァッタよ、では、他心示導の奇跡とは何か? ケーヴァッタよ、ここに比丘がいて、他の生きとし生けるもの、他の人々の心を示し、心の働きを示し、思惟を示し、考察を示す。『あなたの意はこのようであり、あなたの意はこのようであり、あなたの心はこのようである』と。

‘‘Tamenaṃ aññataro saddho pasanno passati taṃ bhikkhuṃ parasattānaṃ parapuggalānaṃ cittampi ādisantaṃ, cetasikampi ādisantaṃ, vitakkitampi ādisantaṃ, vicāritampi ādisantaṃ – ‘evampi te mano, itthampi te mano, itipi te citta’nti. Tamenaṃ so saddho pasanno aññatarassa assaddhassa appasannassa āroceti – ‘acchariyaṃ vata, bho, abbhutaṃ vata, bho, samaṇassa mahiddhikatā mahānubhāvatā. Amāhaṃ bhikkhuṃ addasaṃ parasattānaṃ parapuggalānaṃ cittampi ādisantaṃ, cetasikampi ādisantaṃ, vitakkitampi ādisantaṃ, vicāritampi ādisantaṃ – ‘‘evampi te mano, itthampi te mano, itipi te citta’’’nti.

ある信仰深く清らかな信者が、その比丘が他の生きとし生けるもの、他の人々の心を示し、心の働きを示し、思惟を示し、考察を示して、『あなたの意はこのようであり、あなたの意はこのようであり、あなたの心はこのようである』としているのを見る。その信仰深く清らかな信者が、信仰心がなく信を寄せていないある人に告げる。『友よ、本当に驚くべきことです! 友よ、本当に素晴らしいことです! あの修行者の大きな神通力、大きな威神力は! 私はかの比丘が他の生きとし生けるもの、他の人々の心を示し、心の働きを示し、思惟を示し、考察を示して、「あなたの意はこのようであり、あなたの意はこのようであり、あなたの心はこのようである」としているのを見ました』と。

‘‘Tamenaṃ so assaddho appasanno taṃ saddhaṃ pasannaṃ evaṃ vadeyya – ‘atthi kho, bho, maṇikā nāma vijjā; tāya so bhikkhu parasattānaṃ parapuggalānaṃ cittampi ādisati, cetasikampi ādisati, vitakkitampi ādisati, vicāritampi ādisati – ‘evampi te mano, itthampi te mano, itipi te citta’’’nti.

すると、信仰心がなく信を寄せていないその人が、信仰深く清らかなその人に次のように言うであろう。『友よ、マニカーという呪術があります。その比丘はその呪術によって他の生きとし生けるもの、他の人々の心を示し、心の働きを示し、思惟を示し、考察を示して、「あなたの意はこのようであり、あなたの意はこのようであり、あなたの心はこのようである」としているのです』と。

‘‘Taṃ kiṃ maññasi, kevaṭṭa, api nu so assaddho appasanno taṃ saddhaṃ pasannaṃ evaṃ vadeyyā’’ti? ‘‘Vadeyya, bhante’’ti. ‘‘Imaṃ kho ahaṃ, kevaṭṭa, ādesanāpāṭihāriye ādīnavaṃ sampassamāno ādesanāpāṭihāriyena aṭṭīyāmi harāyāmi jigucchāmi’’.

ケーヴァッタよ、あなたはどう思うか? 信仰心がなく信を寄せていない人は、信仰深く清らかな人にそのように言うであろうか?」「世尊よ、そのように言うでしょう」「ケーヴァッタよ、私は他心示導の奇跡にこのような過失を見るがゆえに、他心示導の奇跡を苦痛とし、恥じらい、忌み嫌うのである。

Anusāsanīpāṭihāriyaṃ

教誡示導の奇跡(教誡通)

486. ‘‘Katamañca, kevaṭṭa, anusāsanīpāṭihāriyaṃ? Idha, kevaṭṭa, bhikkhu evamanusāsati – ‘evaṃ vitakketha, mā evaṃ vitakkayittha, evaṃ manasikarotha, mā evaṃ manasākattha, idaṃ pajahatha, idaṃ upasampajja viharathā’ti. Idaṃ vuccati, kevaṭṭa, anusāsanīpāṭihāriyaṃ.

486. 「ケーヴァッタよ、では、教誡示導の奇跡とは何か? ケーヴァッタよ、ここに比丘がいて、このように教誡する。『このように思惟しなさい、このように思惟してはならない。このように心に留めなさい、このように心に留めてはならない。これを捨て去りなさい、これを身につけて住しなさい』と。ケーヴァッタよ、これが教誡示導の奇跡と呼ばれる。

‘‘Puna caparaṃ, kevaṭṭa, idha tathāgato loke uppajjati arahaṃ sammāsambuddho …pe… (yathā 190-212 anucchedesu evaṃ vitthāretabbaṃ). Evaṃ kho, kevaṭṭa, bhikkhu sīlasampanno hoti…pe… paṭhamaṃ jhānaṃ upasampajja viharati. Idampi vuccati, kevaṭṭa, anusāsanīpāṭihāriyaṃ…pe… dutiyaṃ jhānaṃ…pe… tatiyaṃ jhānaṃ…pe… catutthaṃ jhānaṃ upasampajja viharati. Idampi vuccati, kevaṭṭa, anusāsanīpāṭihāriyaṃ…pe… ñāṇadassanāya cittaṃ abhinīharati abhininnāmeti…pe… idampi vuccati, kevaṭṭa, anusāsanīpāṭihāriyaṃ…pe… nāparaṃ itthattāyāti pajānāti…pe… idampi vuccati, kevaṭṭa, anusāsanīpāṭihāriyaṃ.

さらにまた、ケーヴァッタよ、世に如来・応供・正等覚者が現れ……中略……(第190節から第212節のように詳細に述べられるべきである)。ケーヴァッタよ、このようにして比丘は戒を具足し……中略……初禅に入って住します。これもまた、ケーヴァッタよ、教誡示導の奇跡と呼ばれます……中略……第二禅……中略……第三禅……中略……第四禅に入って住します。これもまた、ケーヴァッタよ、教誡示導の奇跡と呼ばれます……中略……知見のために心を向け、心を傾けます……中略……これもまた、ケーヴァッタよ、教誡示導の奇跡と呼ばれます……中略……『もはや再びこの状態になることはない』と知ります……中略……これもまた、ケーヴァッタよ、教誡示導の奇跡と呼ばれます。

‘‘Imāni kho, kevaṭṭa, tīṇi pāṭihāriyāni mayā sayaṃ abhiññā sacchikatvā paveditāni’’.

ケーヴァッタよ、これらが私が自ら勝れた智慧によって現証し、説き明かした三つの奇跡である。

Bhūtanirodhesakabhikkhuvatthu

四大の滅尽を求めた比丘の事柄

487. ‘‘Bhūtapubbaṃ, kevaṭṭa, imasmiññeva bhikkhusaṅghe aññatarassa bhikkhuno evaṃ cetaso parivitakko udapādi – ‘kattha nu kho ime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu āpodhātu tejodhātu vāyodhātū’ti?

487. 「ケーヴァッタよ、かつて、まさにこの比丘サンガのある比丘に、心の中にこのような思索が生じた。『これら地界・水界・火界・風界という四大種は、いったいどこで余すところなく滅び尽きるのだろうか?』と。

488. ‘‘Atha kho so, kevaṭṭa, bhikkhu tathārūpaṃ samādhiṃ samāpajji, yathāsamāhite citte devayāniyo maggo pāturahosi. Atha kho so, kevaṭṭa, bhikkhu yena cātumahārājikā devā tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā cātumahārājike deve etadavoca – ‘kattha nu kho, āvuso, ime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu āpodhātu tejodhātu vāyodhātū’ti?

ケーヴァッタよ、そこでその比丘は、心が集中したときに神々の道が現れるような三昧に入った。そして、ケーヴァッタよ、その比丘は四大王衆天の神々のもとへ近づいた。近づいて、四大王衆天の神々に次のように言った。『友らよ、これら地界・水界・火界・風界という四大種は、いったいどこで余すところなく滅び尽きるのでしょうか?』と。

‘‘Evaṃ vutte, kevaṭṭa, cātumahārājikā devā taṃ bhikkhuṃ etadavocuṃ – ‘mayampi kho, bhikkhu, na jānāma, yatthime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu āpodhātu tejodhātu vāyodhātūti . Atthi kho , bhikkhu, cattāro mahārājāno amhehi abhikkantatarā ca paṇītatarā ca. Te kho etaṃ jāneyyuṃ, yatthime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu āpodhātu tejodhātu vāyodhātū’ti.

ケーヴァッタよ、このように言われた四大王衆天の神々は、その比丘に次のように言った。『比丘よ、私たちもこれら地界・水界・火界・風界という四大種がどこで余すところなく滅び尽きるかを知りません。しかし比丘よ、私たちよりもさらに優れ、さらに勝れた四大天王がおられます。彼らこそは、これら地界・水界・火界・風界という四大種がどこで余すところなく滅び尽きるかを知っているでしょう』と。

489. ‘‘Atha kho so, kevaṭṭa, bhikkhu yena cattāro mahārājāno tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā cattāro mahārāje etadavoca – ‘kattha nu kho, āvuso, ime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu āpodhātu tejodhātu vāyodhātū’ti? Evaṃ vutte, kevaṭṭa, cattāro mahārājāno taṃ bhikkhuṃ etadavocuṃ – ‘mayampi kho, bhikkhu, na jānāma, yatthime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu, āpodhātu tejodhātu vāyodhātūti. Atthi kho, bhikkhu, tāvatiṃsā nāma devā amhehi abhikkantatarā ca paṇītatarā ca. Te kho etaṃ jāneyyuṃ, yatthime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu āpodhātu tejodhātu vāyodhātū’ti.

489. ケーヴァッタよ、そこでその比丘は四大天王のもとへ近づいた。近づいて、四大天王に次のように言った。『友らよ、これら地界・水界・火界・風界という四大種は、いったいどこで余すところなく滅び尽きるのでしょうか?』と。このように言われた四大天王は、その比丘に次のように言った。『比丘よ、私たちもこれら地界・水界・火界・風界という四大種がどこで余すところなく滅び尽きるかを知りません。しかし比丘よ、私たちよりもさらに優れ、さらに勝れた三十三天(タヴァティンサ)の神々がおられます。彼らこそは、これら地界・水界・火界・風界という四大種がどこで余すところなく滅び尽きるかを知っているでしょう』と。

490. ‘‘Atha kho so, kevaṭṭa, bhikkhu yena tāvatiṃsā devā tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā tāvatiṃse deve etadavoca – ‘kattha nu kho, āvuso, ime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu āpodhātu tejodhātu vāyodhātū’ti? Evaṃ vutte, kevaṭṭa, tāvatiṃsā devā taṃ bhikkhuṃ etadavocuṃ – ‘mayampi kho, bhikkhu, na jānāma, yatthime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu āpodhātu tejodhātu vāyodhātūti. Atthi kho, bhikkhu, sakko nāma devānamindo amhehi abhikkantataro ca paṇītataro ca. So kho etaṃ jāneyya, yatthime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu āpodhātu tejodhātu vāyodhātū’ti.

490. ケーヴァッタよ、そこでその比丘は三十三天の神々のもとへ近づいた。近づいて、三十三天の神々に次のように言った。『友らよ、これら地界・水界・火界・風界という四大種は、いったいどこで余すところなく滅び尽きるのでしょうか?』と。このように言われた三十三天の神々は、その比丘に次のように言った。『比丘よ、私たちもこれら地界・水界・火界・風界という四大種がどこで余すところなく滅び尽きるかを知りません。しかし比丘よ、私たちよりもさらに優れ、さらに勝れた神々の主である帝釈天がおられます。彼こそは、これら地界・水界・火界・風界という四大種がどこで余すところなく滅び尽きるかを知っているでしょう』と。

491. ‘‘Atha kho so, kevaṭṭa, bhikkhu yena sakko devānamindo tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā sakkaṃ devānamindaṃ etadavoca – ‘kattha nu kho, āvuso, ime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu āpodhātu tejodhātu vāyodhātū’ti? Evaṃ vutte, kevaṭṭa, sakko devānamindo taṃ bhikkhuṃ etadavoca – ‘ahampi kho, bhikkhu, na jānāmi, yatthime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu āpodhātu tejodhātu vāyodhātūti. Atthi kho, bhikkhu, yāmā nāma devā…pe… suyāmo nāma devaputto… tusitā nāma devā… santussito nāma devaputto… nimmānaratī nāma devā … sunimmito nāma devaputto… paranimmitavasavattī nāma devā… vasavattī nāma devaputto amhehi abhikkantataro ca paṇītataro ca. So kho etaṃ jāneyya, yatthime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu āpodhātu tejodhātu vāyodhātū’ti.

491. ケーヴァッタよ、そこでその比丘は神々の主である帝釈天のもとへ近づいた。近づいて、神々の主である帝釈天に次のように言った。『友よ、これら地界・水界・火界・風界という四大種は、いったいどこで余すところなく滅び尽きるのでしょうか?』と。このように言われた帝釈天は、その比丘に次のように言った。『比丘よ、私もこれら地界・水界・火界・風界という四大種がどこで余すところなく滅び尽きるかを知りません。しかし比丘よ、夜摩天(夜摩天の神々)……中略……スヤーマ天子……兜率天の神々……サントゥシタ天子……化楽天の神々……スニミッタ天子……他化自在天の神々……ヴァサヴァッティ天子が、私たちよりもさらに優れ、さらに勝れておられます。彼こそは、これら地界・水界・火界・風界という四大種がどこで余すところなく滅び尽きるかを知っているでしょう』と。

492. ‘‘Atha kho so, kevaṭṭa, bhikkhu yena vasavattī devaputto tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā vasavattiṃ devaputtaṃ etadavoca – ‘kattha nu kho, āvuso, ime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu āpodhātu tejodhātu vāyodhātū’ti? Evaṃ vutte, kevaṭṭa, vasavattī devaputto taṃ bhikkhuṃ etadavoca – ‘ahampi kho, bhikkhu, na jānāmi yatthime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu āpodhātu tejodhātu vāyodhātūti. Atthi kho, bhikkhu, brahmakāyikā nāma devā amhehi abhikkantatarā ca paṇītatarā ca. Te kho etaṃ jāneyyuṃ, yatthime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu āpodhātu tejodhātu vāyodhātū’ti.

492. ケーヴァッタよ、そこでその比丘はヴァサヴァッティ天子のもとへ近づいた。近づいて、ヴァサヴァッティ天子に次のように言った。『友よ、これら地界・水界・火界・風界という四大種は、いったいどこで余すところなく滅び尽きるのでしょうか?』と。このように言われたヴァサヴァッティ天子は、その比丘に次のように言った。『比丘よ、私もこれら地界・水界・火界・風界という四大種がどこで余すところなく滅び尽きるかを知りません。しかし比丘よ、私たちよりもさらに優れ、さらに勝れた梵衆天(ブラフマカーヤ)の神々がおられます。彼らこそは、これら地界・水界・火界・風界という四大種がどこで余すところなく滅び尽きるかを知っているでしょう』と。

493. ‘‘Atha kho so, kevaṭṭa, bhikkhu tathārūpaṃ samādhiṃ samāpajji, yathāsamāhite citte brahmayāniyo maggo pāturahosi. Atha kho so, kevaṭṭa, bhikkhu yena brahmakāyikā devā tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā brahmakāyike deve etadavoca – ‘kattha nu kho, āvuso, ime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu āpodhātu tejodhātu vāyodhātū’ti? Evaṃ vutte, kevaṭṭa, brahmakāyikā devā taṃ bhikkhuṃ etadavocuṃ – ‘mayampi kho, bhikkhu, na jānāma, yatthime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu āpodhātu tejodhātu vāyodhātūti. Atthi kho, bhikkhu, brahmā mahābrahmā abhibhū anabhibhūto aññadatthudaso vasavattī issaro kattā nimmātā seṭṭho sajitā vasī pitā bhūtabhabyānaṃ amhehi abhikkantataro ca paṇītataro ca. So kho etaṃ jāneyya, yatthime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu āpodhātu tejodhātu vāyodhātū’’ti.

493. ケーヴァッタよ、そこでその比丘は、心が集中したときに梵天への道が現れるような三昧に入った。そして、ケーヴァッタよ、その比丘は梵衆天の神々のもとへ近づいた。近づいて、梵衆天の神々に次のように言った。『友らよ、これら地界・水界・火界・風界という四大種は、いったいどこで余すところなく滅び尽きるのでしょうか?』と。このように言われた梵衆天の神々は、その比丘に次のように言った。『比丘よ、私たちもこれら地界・水界・火界・風界という四大種がどこで余すところなく滅び尽きるかを知りません。しかし比丘よ、梵天、大梵天、勝者、何ものにも負けざる者、全知者、自在者、主宰者、造作者、創造者、最勝者、万物の支配者、統御者、過去・未来の生きとし生けるものの父である方がおられ、私たちよりもさらに優れ、さらに勝れておられます。彼こそは、これら地界・水界・火界・風界という四大種がどこで余すところなく滅び尽きるかを知っているでしょう』と。

‘‘‘Kahaṃ panāvuso, etarahi so mahābrahmā’ti? ‘Mayampi kho, bhikkhu, na jānāma, yattha vā brahmā yena vā brahmā yahiṃ vā brahmā; api ca, bhikkhu, yathā nimittā dissanti, āloko sañjāyati, obhāso pātubhavati, brahmā pātubhavissati, brahmuno hetaṃ pubbanimittaṃ pātubhāvāya, yadidaṃ āloko sañjāyati, obhāso pātubhavatī’ti. Atha kho so, kevaṭṭa, mahābrahmā nacirasseva pāturahosi.

『友らよ、では今、その大梵天はどこにおられるのですか?』『比丘よ、私たちも梵天がどこにおられるか、いずこに向かわれたか、いずこにおられるかを知りません。しかし比丘よ、前兆が見られ、光が生じ、輝きが現れたなら、梵天が出現するでしょう。光が生じ、輝きが現れることこそ、梵天が出現する前兆なのです』。ケーヴァッタよ、それからまもなくして大梵天が出現した。

494. ‘‘Atha kho so, kevaṭṭa, bhikkhu yena so mahābrahmā tenupasaṅkami; upasaṅkamitvā taṃ mahābrahmānaṃ etadavoca – ‘kattha nu kho, āvuso, ime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu āpodhātu tejodhātu vāyodhātū’’ti? Evaṃ vutte, kevaṭṭa, so mahābrahmā taṃ bhikkhuṃ etadavoca – ‘ahamasmi, bhikkhu, brahmā mahābrahmā abhibhū anabhibhūto aññadatthudaso vasavattī issaro kattā nimmātā seṭṭho sajitā vasī pitā bhūtabhabyāna’nti.

494. ケーヴァッタよ、そこでその比丘はその大梵天のもとへ近づいた。近づいて、その大梵天に次のように言った。『友よ、これら地界・水界・火界・風界という四大種は、いったいどこで余すところなく滅び尽きるのでしょうか?』と。このように言われた大梵天は、その比丘に次のように言った。『比丘よ、私は梵天、大梵天、勝者、何ものにも負けざる者、全知者、自在者、主宰者、造作者、創造者、最勝者、万物の支配者、統御者、過去・未来の生きとし生けるものの父である』と。

‘‘Dutiyampi kho so, kevaṭṭa, bhikkhu taṃ mahābrahmānaṃ etadavoca – ‘na khohaṃ taṃ, āvuso, evaṃ pucchāmi – ‘‘tvamasi brahmā mahābrahmā abhibhū anabhibhūto aññadatthudaso vasavattī issaro kattā nimmātā seṭṭho sajitā vasī pitā bhūtabhabyāna’’nti. Evañca kho ahaṃ taṃ, āvuso, pucchāmi – ‘‘kattha nu kho, āvuso, ime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu āpodhātu tejodhātu vāyodhātū’’’ti?

ケーヴァッタよ、二度目もまた、その比丘はその大梵天に次のように言った。『友よ、私はあなたに「あなたは梵天、大梵天、勝者、何ものにも負けざる者、全知者、自在者、主宰者、造作者、創造者、最勝者、万物の支配者、統御者、過去・未来の生きとし生けるものの父であるか」と尋ねているのではありません。友よ、私はあなたに「友よ、これら地界・水界・火界・風界という四大種は、いったいどこで余すところなく滅び尽きるのでしょうか?」と尋ねているのです』と。

‘‘Dutiyampi kho so, kevaṭṭa, mahābrahmā taṃ bhikkhuṃ etadavoca – ‘ahamasmi, bhikkhu, brahmā mahābrahmā abhibhū anabhibhūto aññadatthudaso vasavattī issaro kattā nimmātā seṭṭho sajitā vasī pitā bhūtabhabyāna’nti. Tatiyampi kho so, kevaṭṭa, bhikkhu taṃ mahābrahmānaṃ etadavoca – ‘na khohaṃ taṃ, āvuso, evaṃ pucchāmi – ‘‘tvamasi brahmā mahābrahmā abhibhū anabhibhūto aññadatthudaso vasavattī issaro kattā nimmātā seṭṭho sajitā vasī pitā bhūtabhabyāna’’nti. Evañca kho ahaṃ taṃ, āvuso, pucchāmi – ‘‘kattha nu kho, āvuso, ime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu āpodhātu tejodhātu vāyodhātū’’’ti?

ケーヴァッタよ、二度目もまた、その大梵天はその比丘に次のように言った。『比丘よ、私は梵天、大梵天、勝者、何ものにも負けざる者、全知者、自在者、主宰者、造作者、創造者、最勝者、万物の支配者、統御者、過去・未来の生きとし生けるものの父である』と。ケーヴァッタよ、三度目もまた、その比丘はその大梵天に次のように言った。『友よ、私はあなたに「あなたは梵天、大梵天、勝者、何ものにも負けざる者、全知者、自在者、主宰者、造作者、創造者、最勝者、万物の支配者、統御者、過去・未来の生きとし生けるものの父であるか」と尋ねているのではありません。友よ、私はあなたに「友よ、これら地界・水界・火界・風界という四大種は、いったいどこで余すところなく滅び尽きるのでしょうか?」と尋ねているのです』と。

495. ‘‘Atha kho so, kevaṭṭa, mahābrahmā taṃ bhikkhuṃ bāhāyaṃ gahetvā ekamantaṃ apanetvā taṃ bhikkhuṃ etadavoca – ‘ime kho maṃ, bhikkhu, brahmakāyikā devā evaṃ jānanti, ‘‘natthi kiñci brahmuno aññātaṃ, natthi kiñci brahmuno adiṭṭhaṃ, natthi kiñci brahmuno aviditaṃ, natthi kiñci brahmuno asacchikata’’nti. Tasmāhaṃ tesaṃ sammukhā na byākāsiṃ. Ahampi kho, bhikkhu, na jānāmi yatthime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu āpodhātu tejodhātu vāyodhātūti. Tasmātiha, bhikkhu, tuyhevetaṃ dukkaṭaṃ, tuyhevetaṃ aparaddhaṃ, yaṃ tvaṃ taṃ bhagavantaṃ atidhāvitvā bahiddhā pariyeṭṭhiṃ āpajjasi imassa pañhassa veyyākaraṇāya. Gaccha tvaṃ, bhikkhu, tameva bhagavantaṃ upasaṅkamitvā imaṃ pañhaṃ puccha, yathā ca te bhagavā byākaroti, tathā naṃ dhāreyyāsī’ti.

495. ケーヴァッタよ、そこでその大梵天はその比丘の腕を取って一方へ連れて行き、その比丘に次のように言った。『比丘よ、これら梵衆天の神々は「梵天に知られないものは何一つなく、梵天に見られないものは何一つなく、梵天に理解されないものは何一つなく、梵天に現証されないものは何一つない」と信じ込んでいるのだ。それゆえ、私は彼らの面前では答えなかったのだ。比丘よ、私もまた、これら地界・水界・火界・風界という四大種がどこで余すところなく滅び尽きるかを知らない。比丘よ、それゆえに、あなたがかの世尊を差し置いて、この問いの解明を求めて外部へ探し求めたことこそが、あなたの過ちであり、あなたの誤謬である。比丘よ、行きなさい。かの世尊のもとへ近づいてこの問いを尋ね、世尊があなたに答えてくださる通りにそれを心にとどめなさい』と。

496. ‘‘Atha kho so, kevaṭṭa, bhikkhu – seyyathāpi nāma balavā puriso samiñjitaṃ vā bāhaṃ pasāreyya, pasāritaṃ vā bāhaṃ samiñjeyya evameva brahmaloke antarahito mama purato pāturahosi. Atha kho so, kevaṭṭa, bhikkhu maṃ abhivādetvā ekamantaṃ nisīdi, ekamantaṃ nisinno kho, kevaṭṭa, so bhikkhu maṃ etadavoca – ‘kattha nu kho, bhante, ime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu āpodhātu tejodhātu vāyodhātū’ti?

496. ケーヴァッタよ、そこでその比丘は、あたかも力強い男が屈した腕を伸ばし、あるいは伸ばした腕を屈するように、瞬く間に梵天の世界から姿を消して、私の前に現れた。そして、ケーヴァッタよ、その比丘は私に礼拝して一方に座った。一方に座ったその比丘は、私に次のように言った。『世尊よ、これら地界・水界・火界・風界という四大種は、いったいどこで余すところなく滅び尽きるのでしょうか?』と。

Tīradassisakuṇupamā

陸地を見出す鳥の譬え

497. ‘‘Evaṃ vutte, ahaṃ, kevaṭṭa, taṃ bhikkhuṃ etadavocaṃ – ‘bhūtapubbaṃ, bhikkhu, sāmuddikā vāṇijā tīradassiṃ sakuṇaṃ gahetvā nāvāya samuddaṃ ajjhogāhanti. Te atīradakkhiniyā nāvāya tīradassiṃ sakuṇaṃ muñcanti. So gacchateva puratthimaṃ disaṃ, gacchati dakkhiṇaṃ disaṃ, gacchati pacchimaṃ disaṃ, gacchati uttaraṃ disaṃ, gacchati uddhaṃ disaṃ, gacchati anudisaṃ. Sace so samantā tīraṃ passati, tathāgatakova hoti. Sace pana so samantā tīraṃ na passati, tameva nāvaṃ paccāgacchati. Evameva kho tvaṃ, bhikkhu, yato yāva brahmalokā pariyesamāno imassa pañhassa veyyākaraṇaṃ nājjhagā, atha mamaññeva santike paccāgato. Na kho eso, bhikkhu, pañho evaṃ pucchitabbo – ‘kattha nu kho, bhante, ime cattāro mahābhūtā aparisesā nirujjhanti, seyyathidaṃ – pathavīdhātu āpodhātu tejodhātu vāyodhātū’ti?

497. 「このように言われたとき、ケーヴァッタよ、私はその比丘に次のように言った。『比丘よ、昔、船乗りの商人たちが陸地を見出す鳥を連れて船で大海へと乗り出していった。彼らは陸地が見えなくなると、陸地を見出す鳥を放った。その鳥は東の方角へ飛び、南の方角へ飛び、西の方角へ飛び、北の方角へ飛び、上方へ飛び、四維(中間の方角)へと飛んだ。もし鳥があたりに陸地を見出せば、そのまま去っていった。しかしもし鳥があたりに陸地を見出せなければ、まさにその船へと戻ってきた。比丘よ、これと同じように、あなたも梵天の世界にいたるまで探し求めてもこの問いの解明を得られず、結局は私のところへと戻ってきたのである。比丘よ、しかしその問いは「世尊よ、これら地界・水界・火界・風界という四大種は、いったいどこで余すところなく滅び尽きるのでしょうか?」とそのように問うべきではない。

498. ‘‘Evañca kho eso, bhikkhu, pañho pucchitabbo –

498. 「比丘よ、その問いはまさに次のように問われるべきである。

‘Kattha āpo ca pathavī, tejo vāyo na gādhati;

「どこにおいて、水と地、火と風が根拠を失うのか。 どこにおいて、長と短、微細と粗大、美と醜が消え失せるのか。

Kattha dīghañca rassañca, aṇuṃ thūlaṃ subhāsubhaṃ;

どこにおいて、名(心)と色(物質)が、余すところなく滅び尽きるのか」と。

Kattha nāmañca rūpañca, asesaṃ uparujjhatī’ti.

(前述の問いに含まれるため統合)

499. ‘‘Tatra veyyākaraṇaṃ bhavati –

499. 「そこでの解答は次の通りである。

‘Viññāṇaṃ anidassanaṃ, anantaṃ sabbatopabhaṃ;

「見られることのない識(無見の識)、無限にしてあまねく光り輝くもの。 ここにおいて、水と地、火と風は根拠を失う。

Ettha āpo ca pathavī, tejo vāyo na gādhati.

ここにおいて、長と短、微細と粗大、美と醜が消え失せる。

Ettha dīghañca rassañca, aṇuṃ thūlaṃ subhāsubhaṃ;

ここにおいて、名と色とが余すところなく滅び尽きる。

Ettha nāmañca rūpañca, asesaṃ uparujjhati;

識の滅によって、ここにおいてこれらは滅び尽きるのだ」と』」

Viññāṇassa nirodhena, etthetaṃ uparujjhatī’ti.

(偈文の解答部)

500. Idamavoca bhagavā. Attamano kevaṭṭo gahapatiputto bhagavato bhāsitaṃ abhinandīti.

500. 世尊はこのように説かれました。長者の子ケーヴァッタは歓喜し、世尊の説法を喜悦しました。

Kevaṭṭasuttaṃ niṭṭhitaṃ ekādasamaṃ.

第十一の『堅固経(ケーヴァッタ経)』完。