7. Mahāsamayasuttavaṇṇanā7. 大会経の注釈
Nidānavaṇṇanā
因縁の解説
331. Evaṃ me sutanti mahāsamayasuttaṃ. Tatrāyamapubbapadavaṇṇanā – sakkesūti ambaṭṭhasutte vuttena uppattinayena ‘‘sakyā vata, bho kumārā’’ti udānaṃ paṭicca sakkāti laddhanāmānaṃ rājakumārānaṃ nivāso ekopi janapado ruḷhīsaddena ‘‘sakkā’’ti vuccati, tasmiṃ sakkesu janapade. Mahāvaneti sayaṃjāte aropite himavantena saddhiṃ ekābaddhe mahati vane. Sabbeheva arahantehīti imaṃ suttaṃ kathitadivaseyeva pattaarahattehi.
331. 「このように私は聞いた」とは大会経である。そこにおいて未知の語句の解説は次の通りである。「釈迦族(サッカ)たちにおいて」とは、阿摩昼経で説かれた出生の経緯に従い、「友よ、実に王子たちは能く堪える(サッキャー)」という感興の言葉に基づいて「サッカ」という名を得た王子たちの居住地である一地方も、慣用表現によって「サッカ」と呼ばれ、その釈迦族の地方において、ということである。「大森林(マハーヴァナ)において」とは、自然に生じ、植えられたものではなく、ヒマラヤ山脈と一続きになっている広大な森林において。「すべて阿羅漢である」とは、この経が説かれたまさにその日に阿羅漢果に達した者たちによって、ということである。
Tatrāyaṃ anupubbikathā – sākiyakoliyā kira kapilavatthunagarassa ca koliyanagarassa ca antare rohiṇiṃ nāma nadiṃ ekeneva āvaraṇena bandhāpetvā sassāni karonti, atha jeṭṭhamūlamāse sassesu milāyantesu ubhayanagaravāsikānampi kammakarā sannipatiṃsu. Tattha koliyanagaravāsino āhaṃsu – ‘‘idaṃ udakaṃ ubhato hariyamānaṃ na tumhākaṃ na amhākaṃ pahossati, amhākaṃ pana sassaṃ ekena udakeneva nipphajjissati, idaṃ udakaṃ amhākaṃ dethā’’ti. Kapilavatthunagaravāsino āhaṃsu – ‘‘tumhesu koṭṭhe pūretvā ṭhitesu mayaṃ rattasuvaṇṇanīlamaṇikāḷakahāpaṇe ca gahetvā pacchipasibbakādihatthā na sakkhissāma tumhākaṃ gharadvāre vicarituṃ, amhākampi sassaṃ ekeneva udakena nipphajjissati, idaṃ udakaṃ amhākaṃ dethā’’ti. ‘‘Na mayaṃ dassāmā’’ti. ‘‘Mayampi na dassāmā’’ti. Evaṃ kalahaṃ vaḍḍhetvā eko uṭṭhāya ekassa pahāraṃ adāsi, sopi aññassāti evaṃ aññamaññaṃ paharitvā rājakulānaṃ jātiṃ ghaṭṭetvā kalahaṃ vaḍḍhayiṃsu.
そこにおける次第の物語は次の通りである。伝えられるところでは、釈迦族と拘利(コーリヤ)族は迦毘羅衛城(カピラヴァットゥ)と拘利城の間にローヒニーという川を一つの堰でせき止めて作物を栽培していた。さて、ジェーッタムーラ月(五〜六月)に作物が萎れかけてきたとき、両城の住民である労働者たちが集まった。そこで拘利城の住民たちが言った。「この水は双方に引かれれば、あなた方にも我々にも足りないでしょう。しかし我々の作物は一度の水やりで成熟します。この水を我々にください」と。迦毘羅衛城の住民たちは言った。「あなた方が穀物倉を満たして立っているところに、我々が赤金や青い宝石や黒いカハーパナ銭を手にし、籠や袋を手にして、あなた方の家の戸口を歩き回ることなどできましょうか。我々の作物もまた一度の水やりで成熟します。この水を我々にください」と。「我々は渡さない」「我々も渡さない」と、このように争いを大きくし、一人が立ち上がって他の一人を殴打し、その者もまた別の人を殴打した。このように互いに殴り合い、王家の素姓を侮辱して争いを激化させた。
Koliyakammakarā vadanti – ‘‘tumhe kapilavatthuvāsike gahetvā gajjatha, ye soṇasiṅgālādayo viya attano bhaginīhi saddhiṃ saṃvasiṃsu. Etesaṃ hatthino ca assā ca phalakāvudhāni ca amhākaṃ kiṃ karissantī’’ti? Sākiyakammakarāpi vadanti – ‘‘tumhe dāni kuṭṭhino dārake gahetvā gajjatha, ye anāthā niggatikā tiracchānā viya kolarukkhe vasiṃsu, etesaṃ hatthino ca assā ca phalakāvudhāni ca amhākaṃ kiṃ karissantī’’ti? Te gantvā tasmiṃ kamme niyuttaamaccānaṃ kathesuṃ, amaccā rājakulānaṃ kathesuṃ, tato sākiyā – ‘‘bhaginīhi saddhiṃ saṃvāsikānaṃ thāmañca balañca dassessāmā’’ti yuddhasajjā nikkhamiṃsu. Koliyāpi – ‘‘kolarukkhavāsīnaṃ thāmañca balañca dassessāmā’’ti yuddhasajjā nikkhamiṃsu.
拘利族の労働者たちは言う。「お前たちは迦毘羅衛の住民を恃みにして吠えているが、彼らは犬やジャッカルなどのように自分たちの姉妹と同棲した者たちではないか。彼らの象や馬や楯や武器が我々に何ができようか」と。釈迦族の労働者たちもまた言う。「お前たちこそ今、癩病人の子どもたちを恃みにして吠えているが、彼らは身寄りのない行き場のない畜生のようにコーラ(ナツメ)の木に住んでいた者たちではないか。彼らの象や馬や楯や武器が我々に何ができようか」と。彼らは行ってその仕事に任じられていた大臣たちに語り、大臣たちは王家に語った。そこで釈迦族は「姉妹と同棲した者たちの気概と力を見せてやろう」と武装して出陣した。拘利族もまた「ナツメの木の住人たちの気概と力を見せてやろう」と武装して出陣した。
Bhagavāpi rattiyā paccūsasamayeva mahākaruṇāsamāpattito vuṭṭhāya lokaṃ volokento ime evaṃ yuddhasajje nikkhamante addasa. Disvā – ‘‘mayi gate ayaṃ kalaho vūpasamissati nu kho udāhu no’’ti upadhārento – ‘‘ahamettha gantvā kalahavūpasamanatthaṃ tīṇi jātakāni kathessāmi, tato kalaho vūpasamissati. Atha sāmaggidīpanatthāya dve jātakāni kathetvā attadaṇḍasuttaṃ desessāmi. Desanaṃ sutvā ubhayanagaravāsinopi aḍḍhatiyāni aḍḍhatiyāni kumārasatāni dassanti, ahaṃ te pabbajissāmi, tadā mahāsamāgamo bhavissatī’’ti sanniṭṭhānamakāsi. Tasmā imesu yuddhasajjesu nikkhamantesu kassaci anārocetvā sayameva pattacīvaramādāya gantvā dvinnaṃ senānaṃ antare ākāse pallaṅkaṃ ābhujitvā chabbaṇṇarasmiyo vissajjetvā nisīdi.
世尊もまた夜の暁の時に大悲定から立ち上がって世間を観察され、彼らがこのように武装して出陣するのをご覧になった。ご覧になって、「私が行けばこの争いは鎮まるであろうか、それとも鎮まらないであろうか」と考慮され、「私がそこへ行って争いを鎮めるために三つの本生譚(ジャータカ)を語ろう。そうすれば争いは鎮まるであろう。それから和合を説き明かすために二つの本生譚を語り、執杖経(アッタダンダ・スッタ)を説こう。説法を聞いて、両城の住民はそれぞれ二百五十人ずつの王子たちを差し出すであろう。私は彼らを出家させよう。その時、大集会が生じるであろう」と決定された。それゆえ、彼らが武装して出陣する際、誰にも告げずに自ら衣鉢を取って赴き、両軍の間の虚空にあぐらを組み、六色の光を放って座られた。
Kapilavatthuvāsino bhagavantaṃ disvāva – ‘‘amhākaṃ ñātiseṭṭho satthā āgato, diṭṭho nu kho tena amhākaṃ kalahakāraṇabhāvo’’ti cintetvā – ‘‘na kho pana sakkā bhagavati āgate amhehi parassa sarīre satthaṃ pātetuṃ, koliyanagaravāsino amhe hanantu vā pacantu vā’’ti āvudhāni chaḍḍetvā bhagavantaṃ vanditvā nisīdiṃsu. Koliyanagaravāsinopi tatheva cintetvā āvudhāni chaḍḍetvā bhagavantaṃ vanditvā nisīdiṃsu.
迦毘羅衛の住民たちは世尊を見るやいなや、「我らの最上の親族たる師が来られた。師は我らの争いの原因をご覧になったのだろうか」と考え、「世尊が来られた以上、我らが他人の身体に刃物を浴びせることはできない。拘利城の住人たちが我らを殺すなり煮るなりするがよい」と武器を投げ捨て、世尊を礼拝して座った。拘利城の住民たちもまた同様に考え、武器を投げ捨てて世尊を礼拝して座った。
Bhagavā jānantova – ‘‘kasmā āgatattha mahārājā’’ti pucchi. Bhagavā, na titthakīḷāya na pabbatakīḷāya na nadīkīḷāya na giridassanatthaṃ, imasmiṃ pana ṭhāne saṅgāmaṃ paccupaṭṭhapetvā āgatamhāti. Kiṃ nissāya vo kalaho mahārājāti? Udakaṃ, bhanteti. Udakaṃ kiṃ agghati mahārājāti? Appagghaṃ, bhanteti. Pathavī nāma kiṃ agghati mahārājāti? Anagghā, bhanteti. Khattiyā kiṃ agghanti mahārājāti? Khattiyā nāma anagghā bhanteti. Appamūlakaṃ udakaṃ nissāya kimatthaṃ anagghe khattiye nāsetha, mahārājāti? ‘‘Kalahe assādo nāma natthi, kalahavasena mahārājā aṭṭhāne veraṃ katvā ekāya rukkhadevatāya kāḷasīhena saddhiṃ baddhāghāto sakalampi imaṃ kappaṃ anuppattoyevā’’ti vatvā phandanajātakaṃ kathesi. Tato ‘‘parapattiyena nāma mahārājā na bhavitabbaṃ. Parapattiyā hutvā hi ekassa sasakassa kathāya tiyojanasahassavitthate himavante catuppadagaṇā mahāsamuddaṃ pakkhandino ahesuṃ. Tasmā parapattiyena na bhavitabba’’nti vatvā pathavīundriyajātakaṃ kathesi. Tato – ‘‘kadāci, mahārājā, dubbalopi mahabbalassa randhaṃ vivaraṃ passati, kadāci mahabbalo dubbalassa. Laṭukikāpi hi sakuṇikā hatthināgaṃ ghātesī’’ti vatvā laṭukikajātakaṃ kathesi. Evaṃ kalahavūpasamatthāya tīṇi jātakāni kathetvā sāmaggiparidīpanatthāya dve jātakāni kathesi. Kathaṃ? Samaggānañhi mahārājā koci otāraṃ nāma passituṃ na sakkotīti vatvā rukkhadhammajātakaṃ kathesi. Tato ‘‘samaggānaṃ mahārājā koci vivaraṃ passituṃ nāsakkhi. Yadā pana aññamaññaṃ vivādamakaṃsu, atha te nesādaputto jīvitā voropetvā ādāya gato. Vivāde assādo nāma natthī’’ti vatvā vaṭṭakajātakaṃ kathesi. Evaṃ imāni pañca jātakāni kathetvā avasāne attadaṇḍasuttaṃ kathesi.
世尊は知りながらも「大王たちよ、なぜやって来たのか」と尋ねられた。「世尊よ、水遊びのためでも、山遊びのためでも、川遊びのためでも、山の見物客のためでもなく、この場所に戦陣を構えてやって参りました」。「大王たちよ、何を依り所としてそなたたちの争いがあるのか」。「水でございます、世尊」。「大王たちよ、水はいかほどの価値があるのか」。「わずかな価値でございます、世尊」。「大王たちよ、大地はいかほどの価値があるのか」。「無価値(計り知れない価値)でございます、世尊」。「大王たちよ、王族たちはいかほどの価値があるのか」。「王族は計り知れない価値がございます、世尊」。「大王たちよ、わずかな価値の水のために、なぜ計り知れない価値の王族たちを滅ぼすのか。争いに味気(歓び)などない。大王たちよ、争いによって不当な怨みを結び、一人の樹木の天女が黒い獅子と結んだ怨恨が、このカッパ(劫)の全体にわたって及んだのである」と語って、ファンだな本生譚を説かれた。それから「大王たちよ、他者を信じ込む者となってはならない。他者を信じ込んだことによって、一匹の兎の言葉で三千由旬に広がるヒマラヤ山脈の四足獣の群れが大海へと飛び込んだのである。それゆえ他者を信じ込む者となってはならない」と語って、地鳴り本生譚(パタヴィーウンドリヤ・ジャータカ)を説かれた。それから「大王たちよ、時には弱者であっても大いなる力を持つ者の隙を見ることがあり、時には大いなる力を持つ者が弱者の隙を見ることがある。小鳥のラトゥキカーでさえ大象を殺したのである」と語って、ラトゥキカー本生譚を説かれた。このように争いを鎮めるために三つの本生譚を語り、和合を説き明かすために二つの本生譚を語られた。どのようにか。「大王たちよ、実に和合している者たちには誰も弱みを見出すことができない」と語って、樹木法本生譚(ルッカダンマ・ジャータカ)を説かれた。それから「大王たちよ、和合している者たちには誰も隙を見出すことができなかった。しかし互いに論争したとき、猟師の息子が彼らの命を奪って連れ去ったのである。論争に味気などない」と語って、鶉本生譚(ヴァッタカ・ジャータカ)を説かれた。このようにこれら五つの本生譚を語り、最後に執杖経を説かれた。
Rājāno pasannā – ‘‘sace satthā nāgamissa, mayaṃ sahatthā aññamaññaṃyeva vadhitvā lohitanadiṃ pavattayissāma, amhākaṃ puttabhātaro gehadvāre na passeyyāma, sāsanapaṭisāsanampi no āharaṇako na bhavissati. Satthāraṃ nissāya no jīvitaṃ laddhaṃ. Sace pana satthā agāraṃ ajjhāvasissa, dvisahassadīpaparivāresu catūsu mahādīpesu rajjamassa hatthagataṃ abhavissa, atirekasahassaṃ kho panassa puttā abhavissaṃsu, tato khattiyaparivārova avicarissa. Taṃ kho panesa sampattiṃ pahāya nikkhamitvā sambodhiṃ patto, idānipi khattiyaparivāroyeva vicaratū’’ti ubhayanagaravāsino aḍḍhatiyāni aḍḍhatiyāni kumārasatāni adaṃsu. Bhagavā te pabbājetvā mahāvanaṃ agamāsi. Tesaṃ garugāravavasena na attano ruciyā pabbajitānaṃ anabhirati uppajji. Purāṇadutiyikāyopi nesaṃ ‘‘ayyaputtā ukkaṇṭhantu, gharāvāso na saṇṭhātī’’tiādīni vatvā sāsanaṃ pesenti. Te atirekataraṃ ukkaṇṭhiṃsu.
王たちは信順した。「もし師が来られなかったならば、我らは自らの手で互いを殺し合って血の川を流し、家の戸口で息子や兄弟に会うこともできず、知らせをやり取りする使者さえいなくなっていたであろう。師によって我らは命を得たのだ。もし世尊が在家の暮らしを続けておられたならば、二千の島々に囲まれた四つの大州の支配権が手に入っていたはずであり、千人以上の息子たちがいたはずであり、そのときには王族たちに囲まれて巡行されたであろう。しかし彼はその富裕を捨てて出家し、正等覚を達成された。今も王族たちに囲まれて巡行されるがよい」と、両城の住民はそれぞれ二百五十人ずつの王子たちを差し出した。世尊は彼らを出家させ、大森林へと行かれた。師への敬意のゆえに出家し、自らの意向で出家したのではなかった彼らに不満が生じた。元の妻たちも彼らに「若旦那様方、気落ちしてください、家庭生活が成り立ちません」などと言って知らせを送ってきた。彼らはますます気落ちした。
Bhagavā āvajjanto tesaṃ anabhiratabhāvaṃ ñatvā ‘‘ime bhikkhū mādisena buddhena saddhiṃ ekato vasantā ukkaṇṭhanti, handa nesaṃ kuṇāladahassa vaṇṇaṃ kathetvā tattha netvā anabhiratiṃ vinodessāmī’’ti kuṇāladahassa vaṇṇaṃ kathesi. Te taṃ daṭṭhukāmā ahesuṃ. Daṭṭhukāmattha, bhikkhave, kuṇāladahanti? Āma bhagavāti. Yadi evaṃ, etha, gacchāmāti. Iddhimantānaṃ bhagavā gamanaṭṭhānaṃ mayaṃ kathaṃ gamissāmāti? Tumhe gantukāmā hotha, ahaṃ mamānubhāvena gahetvā gamissāmīti. Sādhu, bhanteti. Atha bhagavā pañca bhikkhusatāni gahetvā ākāse uppatitvā kuṇāladahe patiṭṭhāya te bhikkhū āha – ‘‘bhikkhave, imasmiṃ kuṇāladahe yesaṃ macchānaṃ nāmaṃ na jānātha, tesaṃ nāmaṃ pucchathā’’ti.
世尊は心に念じて彼らの不満の情を知り、「これらの比丘たちは私のような仏とともに一緒に住んでいながら気落ちしている。さあ、彼らにクナーラ湖の美しさを語り、そこへ連れて行って不満を晴らしてやろう」と、クナーラ湖の美しさを語られた。彼らはそれを見たいと望んだ。「比丘たちよ、クナーラ湖を見たいと思うか」「はい、世尊よ」。「もしそうなら、さあ、行こう」。「世尊よ、神通力を持つ方々の行く場所へ、我らはどのようにして行くのでしょうか」。「お前たちが生きたいと望むなら、私が自らの威力によって連れて行こう」。「素晴らしいことです、世尊よ」。そこで世尊は五百人の比丘たちを連れて虚空へと飛び立ち、クナーラ湖に降り立ち、それらの比丘たちに言われた。「比丘たちよ、このクナーラ湖において、名を知らない魚たちの名を尋ねるがよい」と。
Te pucchiṃsu, bhagavā pucchitapucchitaṃ kathesi. Na kevalaṃ macchānaṃyeva, tasmiṃ vanasaṇḍe rukkhānampi pabbatapāde dvipadacatuppadasakuṇānampi nāmāni pucchāpetvā kathesi. Atha dvīhi sakuṇehi mukhatuṇḍakena ḍaṃsitvā gahitadaṇḍake nisinno kuṇālasakuṇarājā purato pacchato ubhosu passesu sakuṇasaṅghaparivuto āgacchati. Bhikkhū taṃ disvā – ‘‘esa, bhante, imesaṃ sakuṇānaṃ rājā bhavissati, parivārā ete etassā’’ti maññāmāti. Evameva, bhikkhave, ayampi mama vaṃso mama paveṇīti. Idāni tāva mayaṃ, bhante, ete sakuṇe passāma. Yaṃ pana bhagavā ‘‘ayampi mama vaṃso mama paveṇī’’ti āha, taṃ sotukāmamhāti. Sotukāmattha bhikkhaveti? Āma, bhagavāti. Tena hi suṇāthāti tīhi gāthāsatehi maṇḍetvā kuṇālajātakaṃ kathento anabhiratiṃ vinodesi. Desanāpariyosāne sabbepi sotāpattiphale patiṭṭhahiṃsu, maggeneva ca nesaṃ iddhipi āgatā. Bhagavā – ‘‘hotu tāva ettakaṃ etesaṃ bhikkhūna’’nti ākāse uppatitvā mahāvanameva agamāsi. Tepi bhikkhū gamanakāle dasabalassa ānubhāvena gantvā āgamanakāle attano ānubhāvena bhagavantaṃ parivāretvā mahāvane otariṃsu.
彼らは尋ね、世尊は尋ねられたものすべてを語られた。魚たちだけでなく、その森の木々や、山の麓の二足・四足の動物や鳥たちの名をも尋ねさせて語られた。そのとき、二羽の鳥にくちばしでくわえさせた棒に乗ったクナーラ鳥王が、前と後ろと両脇を鳥の群れに囲まれてやって来た。比丘たちはそれを見て、「世尊よ、あれがこれらの鳥たちの王であり、これらはその従者たちでしょう」と考えを述べた。「比丘たちよ、まさにその通りである。これもまた私の家系であり、私の血統である」。「世尊よ、今はひとまず我らはこれらの鳥を見ております。しかし世尊が『これもまた私の家系であり、私の血統である』と仰ったことを、我らは聞きたいと望みます」。「比丘たちよ、聞きたいと思うか」「はい、世尊よ」。「それならば聞くがよい」と、三百の詩偈で飾られたクナーラ本生譚を語りながら不満を晴らされた。説法の終わりに全員が預流果に留まり、道によって彼らには神通力も生じた。世尊は「これらの比丘たちには、ひとまずこれくらいにしておこう」と虚空に飛び立ち、大森林へと戻られた。それらの比丘たちも、行く時は十力者の威力によって行き、帰る時は自らの威力によって世尊を取り囲んで大森林へと降り立った。
Bhagavā paññattāsane nisīditvā te bhikkhū āmantetvā – ‘‘etha, bhikkhave, nisīdatha, uparimaggattayavajjhānaṃ vo kilesānaṃ pahānāya kammaṭṭhānaṃ kathessāmī’’ti kammaṭṭhānaṃ kathesi. Bhikkhū cintesuṃ – ‘‘bhagavā amhākaṃ anabhiratabhāvaṃ ñatvā kuṇāladahaṃ netvā anabhiratiṃ vinodesi, tattha sotāpattiphalappattānaṃ no idāni idha tiṇṇaṃ maggānaṃ kammaṭṭhānaṃ adāsi, na kho panamhehi ‘sotāpannā maya’nti vītināmetuṃ vaṭṭati, uttamapurisasadisehi no bhavituṃ vaṭṭatī’’ti te dasabalassa pāde vanditvā uṭṭhāya nisīdanaṃ papphoṭetvā visuṃ visuṃ pabbhārarukkhamūlesu nisīdiṃsu.
世尊は設けられた座に座り、それらの比丘たちに呼びかけて、「さあ、比丘たちよ、座りなさい。そなたたちの上位の三つの道によって断ぜられるべき煩悩を捨断するための業処を語ろう」と業処を説かれた。比丘たちは考えた。「世尊は我らの不満の情を知ってクナーラ湖へと連れて行き、不満を晴らしてくださった。そこで預流果に達した我らに、今ここで三つの道のための業処を与えてくださった。我らが『我らは預流者である』と時を過ごすことは相応しくない。至高の人(阿羅漢)に等しい者となるべきである」と。彼らは十力者の両足を礼拝して立ち上がり、敷物を払い、それぞれ別々に岩窟や樹の根元に座った。
Bhagavā cintesi – ‘‘ime bhikkhū pakatiyāpi avissaṭṭhakammaṭṭhānā, laddhupāyassa pana bhikkhuno kilamanakāraṇaṃ nāma natthi. Gacchantā gacchantā ca vipassanaṃ vaḍḍhetvā arahattaṃ patvā – ‘‘attanā attanā paṭiladdhaguṇaṃ ārocessāmā’ti mama santikaṃ āgamissanti. Etesu āgatesu dasasahassacakkavāḷe devatā ekacakkavāḷe sannipatissanti, mahāsamayo bhavissati, vivitte okāse mayā nisīdituṃ vaṭṭatī’’ti. Tato vivitte okāse buddhāsanaṃ paññapetvā nisīdi.
世尊は考えられた。「これらの比丘たちは平素から業処を捨てておらず、手段を得た比丘には疲労困憊する理由などない。彼らは進むにつれて毘鉢舎那(ヴィパッサナー)を増大させ、阿羅漢果に達して、『自分自身が得た徳を報告しよう』と私の御前へとやって来るであろう。彼らがやって来た時、一万の世界(十千輪囲)の神々が一つの世界へと集まるであろう。大集会が生じるであろう。静寂な場所に私が座るのが相応しい」と。そこで静寂な場所に仏の座を設けて座られた。
Sabbapaṭhamaṃ kammaṭṭhānaṃ gahetvā gatathero saha paṭisambhidāhi arahattaṃ pāpuṇi. Tato aparo tato aparoti pañcasatāpi paduminiyaṃ padumāni viya vikasiṃsu. Sabbapaṭhamaṃ arahattappattabhikkhu – ‘‘bhagavato ārocessāmī’’ti pallaṅkaṃ vinibbhujitvā nisīdanaṃ papphoṭetvā uṭṭhāya dasabalābhimukho ahosi. Evaṃ aparopi aparopīti pañcasatāpi bhattasālaṃ pavisantā viya paṭipāṭiyāva āgamaṃsu. Paṭhamaṃ āgato vanditvā nisīdanaṃ paññapetvā ekamantaṃ nisīditvā paṭiladdhaguṇaṃ ārocetukāmo – ‘‘atthi nu kho añño koci, natthī’’ti nivattitvā āgamanamaggaṃ olokento aparampi addasa aparampi addasa. Iti sabbepi te āgantvā ekamantaṃ nisīditvā ayaṃ imassa harāyamāno na kathesi, ayaṃ imassa harāyamāno na kathesīti. Khīṇāsavānaṃ kira dve ākārā honti – ‘‘aho vata mayā paṭiladdhaguṇaṃ sadevako loko khippameva paṭivijjheyyā’’ti cittaṃ uppajjati. Paṭiladdhabhāvaṃ pana nidhiladdhapuriso viya na aññassa ārocetukāmo hoti.
一番最初に業処を受け取って赴いた長老が無礙解(四無礙弁)とともに阿羅漢果に達した。それから次の者、また次の者と、五百人全員が蓮池の蓮の花のように開花した。一番最初に阿羅漢果に達した比丘は、「世尊にお知らせしよう」とあぐらを解き、敷物を払って立ち上がり、十力者に向かって進んだ。このように次々と五百人全員が食堂に入るかのように順々にやって来た。最初に来た者は礼拝して座具を敷き、一方に座って得られた徳を告げようとして、「他に誰かいるだろうか、いないだろうか」と振り返り、やって来る道を見て次の者を認め、さらに次の者を認めた。このように全員がやって来て一方に座り、この者はあの者に恥じらいを抱いて語らず、あの者はこの者に恥じらいを抱いて語らなかった。漏尽者(阿羅漢)たちには実に二つのあり様がある。「ああ、私が得た徳を、天人を含む世界が速やかに悟るように」という心が生じる。しかし得た境地を、宝蔵を見出した人のように他人には告げたがらないのである。
Evaṃ osīdamatte pana tasmiṃ ariyamaṇḍale pācīnayugandharaparikkhepato abbhā, mahikā, dhūmo, rajo, rāhūti imehi upakkilesehi vippamuttaṃ buddhuppādapaṭimaṇḍitassa lokassa rāmaṇeyyakadassanatthaṃ pācīnadisāya ukkhittarajatamayamahāādāsamaṇḍalaṃ viya, nemivaṭṭiyaṃ gahetvā parivattiyamānarajatacakkasassirikaṃ puṇṇacandamaṇḍalaṃ ullaṅghitvā anilapathaṃ paṭipajjittha. Iti evarūpe khaṇe laye muhutte bhagavā sakkesu viharati kapilavatthusmiṃ mahāvane mahatā bhikkhusaṅghena saddhiṃ pañcamattehi bhikkhusatehi sabbeheva arahantehi.
このようにその聖者の集いが鎮まったとき、東の踰健達羅(ユガンダラ)山の峰から、雲、霧、煙、塵、羅睺(ラーフラ)というこれらの曇りから解き放たれ、仏の出現によって美しく飾られた世界の美景を示すために、東の方角に掲げられた銀製の大鏡の円盤のように、外輪を掴んで回転させられる銀の車輪の輝きを持つ満月の円盤が昇り、風の道へと進んでいった。このように、このような刹那、寸暇、須臾において、世尊は釈迦族の地、迦毘羅衛の大森林において、約五百人の、すべて阿羅漢である大いなる比丘僧伽とともに滞在されていた。
Tattha bhagavāpi mahāsammatassa vaṃse uppanno, tepi pañcasatā bhikkhū mahāsammatassa kule uppannā. Bhagavāpi khattiyagabbhe jāto, tepi khattiyagabbhe jātā. Bhagavāpi rājapabbajito, tepi rājapabbajitā. Bhagavāpi setacchattaṃ pahāya hatthagataṃ cakkavattirajjaṃ nissajjetvā pabbajito, tepi setacchattaṃ pahāya hatthagatāni rajjāni nissajjetvā pabbajitā. Iti bhagavā parisuddhe okāse parisuddhe rattibhāge sayaṃ parisuddho parisuddhaparivāro vītarāgo vītarāgaparivāro vītadoso vītadosaparivāro vītamoho vītamohaparivāro nittaṇho nittaṇhaparivāro nikkileso nikkilesaparivāro santo santaparivāro danto dantaparivāro mutto muttaparivāro ativiya virocatīti. Vaṇṇabhūmi nāmesā, yattakaṃ sakkoti, tattakaṃ vattabbaṃ. Iti ime bhikkhū sandhāya vuttaṃ – ‘‘pañcamattehi bhikkhusatehi sabbeheva arahantehī’’ti.
そこにおいて世尊もマハーサンマタ(大合意王)の家系に生まれ、それら五百人の比丘たちもマハーサンマタの家系に生まれた。世尊も王族の子宮に生まれ、彼らも王族の子宮に生まれた。世尊も王族の出家者であり、彼らも王族の出家者であった。世尊も白傘蓋を捨て、手に入っていた転輪王の国を放棄して出家し、彼らも白傘蓋を捨て、手に入っていた国々を放棄して出家した。このように世尊は清浄な場所、清浄な夜分において、自ら清浄にして清浄な従者を持ち、貪りを離れて離貪の従者を持ち、怒りを離れて離瞋の従者を持ち、迷いを離れて離癡の従者を持ち、渇愛なく渇愛なき従者を持ち、煩悩なく無煩悩の従者を持ち、寂静にして寂静の従者を持ち、調伏されて調伏された従者を持ち、解脱して解脱した従者を持ち、この上なく輝いておられた。これは称賛の境地であり、できる限り語られるべきである。このようにこれらの比丘たちを指して、「約五百人の、すべて阿羅漢である比丘たちとともに」と説かれたのである。
Yebhuyyenāti bahutarā sannipatitā, mandā na sannipatitā asaññā arūpāvacaradevatā samāpannadevatā ca. Tatrāyaṃ sannipātakkamo mahāvanassa kira sāmantā devatā caliṃsu – ‘‘āyāma, bho buddhadassanaṃ nāma bahūpakāraṃ, dhammassavanaṃ bahūpakāraṃ, bhikkhusaṅghadassanaṃ bahūpakāraṃ, āyāma āyāmā’’ti mahāsaddaṃ kurumānā āgantvā bhagavantañca taṃmuhuttaṃ arahattappattakhīṇāsave ca vanditvā ekamantaṃ aṭṭhaṃsu. Eteneva upāyena tāsaṃ tāsaṃ saddaṃ sutvā saddantaraaḍḍhagāvutagāvutaaḍḍhayojanayojanādivasena tiyojanasahassavitthate himavante, tikkhattuṃ tesaṭṭhiyā nagarasahassesu, navanavutiyā doṇamukhasatasahassesu, channavutiyā paṭṭanakoṭisatasahassesu, chapaṇṇāsāya ratanākaresūti sakalajambudīpe, pubbavidehe, aparagoyāne, uttarakurumhi, dvīsu parittadīpasahassesūti sakalacakkavāḷe, tato dutiyatatiyacakkavāḷeti evaṃ dasasahassacakkavāḷesu devatā sannipatitāti veditabbā. Dasasahassacakkavāḷañhi idha dasalokadhātuyoti adhippetā. Tena vuttaṃ – ‘‘dasahi ca lokadhātūhi devatā yebhuyyena sannipatitā hontī’’ti.
「大部分の」とは、より多くの者が集まったということであり、無想天や無色界の神々、等至に入っている神々はわずかしか集まらなかった。そこにおける集会の次第は、大森林の周囲の神々が騒ぎ立った。「友よ、行こう。仏を拝することは大いに有益であり、法を聞くことは大いに有益であり、比丘僧伽を見ることは大いに有益である。行こう、行こう」と大声をあげてやって来て、世尊と、その瞬間に阿羅漢果に達した漏尽者たちを礼拝して一方に立った。この方法によって彼ら彼女らの声を聞き、声の届く半ガーヴタ、一ガーヴタ、半ヨージャナ、一ヨージャナなどの順で、三千由旬に広がるヒマラヤ山脈、三度の六万三千の都市、九万九千の湊町、九万六千の港町、五十六の宝の鉱山という全閻浮提(南瞻部洲)、東勝身洲、西牛貨洲、北倶盧洲、二千の小島という全輪囲世界において、さらに第二、第三の輪囲世界において、このように一万の世界の神々が集まったと知るべきである。実に一万の世界が、ここでは「十の世間界(十方世界)」と意図されている。それゆえ「十の世間界から大部分の神々が集まった」と説かれたのである。
Evaṃ sannipatitāhi devatāhi sakalacakkavāḷagabbhaṃ yāva brahmalokā sūcighare nirantaraṃ pakkhittasūcīhi viya paripuṇṇaṃ hoti. Tatra brahmalokassa evaṃ uccattanaṃ veditabbaṃ. Lohapāsāde kira sattakūṭāgārasamo pāsāṇo brahmaloke ṭhatvā adho khitto catūhi māsehi pathaviṃ pāpuṇāti. Evaṃ mahante okāse yathā heṭṭhā ṭhatvā khittāni pupphāni vā dhūmo vā upari gantuṃ, upari vā ṭhatvā khittasāsapā heṭṭhā otarituṃ antaraṃ na labhanti, evaṃ nirantaraṃ devatā ahesuṃ. Yathā kho pana cakkavattirañño nisinnaṭṭhānaṃ asambādhaṃ hoti, āgatāgatā mahesakkhā khattiyā okāsaṃ labhantiyeva, parato parato pana atisambādhaṃ hoti, evameva bhagavato nisinnaṭṭhānaṃ asambādhaṃ, āgatāgatā mahesakkhā devatā ca mahābrahmāno ca okāsaṃ labhantiyeva. Apisudaṃ bhagavato āsannāsannaṭṭhāne mahāparinibbāne vuttanayeneva vālaggakoṭinitudanamatte padese dasapi vīsampi sabbaparato tiṃsampi devatā sukhume sukhume attabhāve māpetvā aṭṭhaṃsu. Saṭṭhi saṭṭhi devatā aṭṭhaṃsu.
このように集まった神々によって、全世界の空間は梵天の世界に至るまで、針入れに隙間なく詰められた針のように満ち満ちていた。そこにおける梵天の世界のその高さは次のように知るべきである。伝えられるところでは、銅の宮殿の七つの重層楼閣ほどの大きさの石が梵天の世界に立って下へと投げられた場合、四ヶ月で大地に到達する。これほど広大な空間において、下から投げられた花や煙が上に上がることや、上から投げられた芥子粒が下に降りる隙間が得られないほどに、隙間なく神々がいたのである。しかし、転輪聖王の座る場所が混雑せず、次々にやって来る大権勢の王族たちが場所を必ず得て、遠ざかるにつれて非常に混雑するように、世尊の座られる場所も混雑せず、次々にやって来る大権勢の神々や大梵天たちは必ず場所を得たのである。実に世尊のごく近い場所には、大般涅槃経で説かれた方法のように、毛の先の尖端で突いたほどの場所に十人、二十人、最も遠くでも三十人もの神々が、極めて微細な身体を化作して立った。六十人ずつの神々が立った。
Suddhāvāsakāyikānanti suddhāvāsavāsīnaṃ. Suddhāvāsā nāma suddhānaṃ anāgāmikhīṇāsavānaṃ āvāsā pañca brahmalokā. Etadahosīti kasmā ahosi? Te kira brahmāno samāpattiṃ samāpajjitvā yathāparicchedena vuṭṭhitā brahmabhavanaṃ olokentā pacchābhatte bhattagehaṃ viya suññataṃ addasaṃsu. Tato ‘‘kuhiṃ brahmāno gatā’’ti āvajjantā mahāsamāgamaṃ ñatvā – ‘‘ayaṃ samāgamo mahā, mayaṃ ohīnā, ohīnakānaṃ okāso dullabho hoti, tasmā gacchantā atucchahatthā hutvā ekekaṃ gāthaṃ abhisaṅkharitvā gacchāma. Tāya mahāsamāgame ca attano āgatabhāvaṃ jānāpessāma, dasabalassa ca vaṇṇaṃ bhāsissāmā’’ti. Iti tesaṃ samāpattito vuṭṭhāya āvajjitattā etadahosi.
「浄居天の者たちに」とは、浄居天に住む者たちに、ということである。浄居天とは、清浄なる不還者(アナガーミン)と漏尽者(阿羅漢)の住処である五つの梵天の世界である。「このように思念が生じた」とは、なぜ生じたのか。伝えられるところでは、それらの梵天たちは等至に入り、定めた時間に従って立ち上がり、梵天の住まいを見渡したところ、昼食後の食堂のように空虚であるのを見た。そこで「梵天たちはどこへ行ったのか」と念じ、大集会を知って、「この集会は広大であり、我らは遅れてしまった。遅れた者たちには場所が得がたい。それゆえ、行くにあたっては手ぶらではなく、一偈ずつを創作して行こう。それによって大集会において自らの到来を知らせ、十力者の徳を称えよう」と。このように彼らが等至から立ち上がって念じたがゆえに、この思念が生じたのである。
332. Bhagavato purato pāturahesunti pāḷiyaṃ bhagavato santike abhimukhaṭṭhāneyeva otiṇṇā viya katvā vuttā, na kho panettha evaṃ attho veditabbo. Te pana brahmaloke ṭhitāyeva gāthā abhisaṅkharitvā eko puratthimacakkavāḷamukhavaṭṭiyaṃ otari, eko dakkhiṇacakkavāḷamukhavaṭṭiyaṃ, eko pacchimacakkavāḷamukhavaṭṭiyaṃ, eko uttaracakkavāḷamukhavaṭṭiyaṃ otari. Tato puratthimacakkavāḷamukhavaṭṭiyaṃ otiṇṇabrahmā nīlakasiṇaṃ samāpajjitvā nīlarasmiyo vissajjitvā dasasahassacakkavāḷadevatānaṃ maṇicammaṃ paṭimuñcanto viya attano āgatabhāvaṃ jānāpetvā buddhavīthi nāma kenaci ottharituṃ na sakkā, tasmā pahaṭabuddhavīthiyāva āgantvā bhagavantaṃ abhivādetvā ekamantaṃ aṭṭhāsi. Ekamantaṃ ṭhito attanā abhisaṅkhataṃ gāthaṃ abhāsi.
332. 「世尊の御前に出現した」とは、本文中では世尊の近く、正面の場所に降り立ったかのように説かれているが、ここにおける意味はそのように理解されるべきではない。彼らは梵天の世界に立ったまま偈文を創作し、一人は東の輪囲山脈の縁に降り、一人は南の輪囲山脈の縁に、一人は西の輪囲山脈の縁に、一人は北の輪囲山脈の縁に降りた。そこで東の輪囲山脈の縁に降り立った梵天は青遍(青の瞑想)に入り、青い光を放ち、一万の世界の神々に青い宝石の衣を着せるかのように自らの到来を知らせた。仏陀の通る道は何人によっても遮ることはできないので、開かれた仏陀の通り道を通ってやって来て世尊を礼拝し、一方に立った。一方に立って、自らが創作した偈文を唱えた。
Dakkhiṇacakkavāḷamukhavaṭṭiyaṃ otiṇṇabrahmāpi pītakasiṇaṃ samāpajjitvā pītarasmiyo suvaṇṇapabhaṃ muñcitvā dasasahassacakkavāḷadevatānaṃ suvaṇṇapaṭaṃ pārupento viya attano āgatabhāvaṃ jānāpetvā tatheva aṭṭhāsi. Pacchimacakkavāḷamukhavaṭṭiyaṃ otiṇṇabrahmāpi lohitakasiṇaṃ samāpajjitvā lohitarasmiyo muñcitvā dasasahassacakkavāḷadevatānaṃ rattavarakambalena parikkhipanto viya attano āgatabhāvaṃ jānāpetvā tatheva aṭṭhāsi. Uttaracakkavāḷamukhavaṭṭiyaṃ otiṇṇabrahmāpi odātakasiṇaṃ samāpajjitvā odātarasmiyo muñcitvā dasasahassacakkavāḷadevatānaṃ sumanapaṭaṃ pārupanto viya attano āgatabhāvaṃ jānāpetvā tatheva aṭṭhāsi.
南の輪囲山脈の縁に降り立った梵天も黄遍に入り、黄色い光、黄金の輝きを放ち、一万の世界の神々に黄金の布をまとわせるかのように自らの到来を知らせ、同様に立った。西の輪囲山脈の縁に降り立った梵天も赤遍に入り、赤い光を放ち、一万の世界の神々を優れた赤い毛布で取り囲むかのように自らの到来を知らせ、同様に立った。北の輪囲山脈の縁に降り立った梵天も白遍に入り、白い光を放ち、一万の世界の神々にジャスミンの花の布をまとわせるかのように自らの到来を知らせ、同様に立った。
Pāḷiyaṃ pana ‘‘bhagavato purato pāturahesuṃ. Atha kho tā devatā bhagavantaṃ abhivādetvā ekamantaṃ aṭṭhaṃsū’’ti evaṃ ekakkhaṇaṃ viya purato pātubhāvo ca abhivādetvā ekamantaṃ ṭhitabhāvo ca vutto, so iminā anukkamena ahosi, ekato katvā pana dassito. Gāthābhāsanaṃ pana pāḷiyaṃ visuṃ visuṃyeva vuttaṃ.
本文中では「世尊の御前に出現した。そしてそれらの神々は世尊を礼拝して一方に立った」と、このように一瞬であるかのように御前への出現と礼拝して一方に立ったことが説かれているが、それはこの順序で起こったのであり、一括して示されたのである。しかし偈文を唱えたことは、本文中でそれぞれ別々に説かれている。
Tattha mahāsamayoti mahāsamūho. Pavanaṃ vuccati vanasaṇḍo. Ubhayenapi bhagavā imasmiṃ vanasaṇḍe ajja mahāsamūho mahāsannipātoti āha. Tato yesaṃ so sannipāto, te dassetuṃ devakāyā samāgatāti āha. Tattha devakāyāti devaghaṭā. Āgatamha imaṃ dhammasamayanti evaṃ samāgate devakāye disvā mayampi imaṃ dhammasamūhaṃ āgatā. Kiṃ kāraṇā? Dakkhitāye aparājitasaṅghaṃ, kenaci aparājitaṃ ajjeva tayo māre madditvā vijitasaṅgāmaṃ imaṃ aparājitasaṅghaṃ dassanatthāya āgatamhāti attho. So pana brahmā imaṃ gāthaṃ bhāsitvā bhagavantaṃ abhivādetvā puratthimacakkavāḷamukhavaṭṭiyaṃyeva aṭṭhāsi.
そこにおいて「大集会(マハーサマヤ)」とは大群衆である。「林(パヴァナ)」とは森の茂みと言われる。両者によって世尊は「この森の茂みにおいて、今日、大群衆の大いなる集会がある」と語られたのである。それからその集会が誰のものであるかを示すために「神々の群れが集まった」と語られた。そこにおいて「神々の群れ(デーヴァカーヤー)」とは神々の集団である。「我らはこの法の集会へとやって来た」とは、このように集まった神々の群れを見て、我らもまたこの法の集まりへとやって来た、ということである。何の理由によるのか。「不敗の僧伽を見るために」、何者にも敗られず、まさに今日三人の魔を打ち破って戦いに勝ったこの不敗の僧伽を見るためにやって来た、という意味である。その梵天はこの偈文を唱えて世尊を礼拝し、東の輪囲山脈の縁に立った。
Atha dutiyo vuttanayeneva āgantvā abhāsi. Tattha tatra bhikkhavoti tasmiṃ sannipātaṭṭhāne bhikkhū. Samādahaṃsūti samādhinā yojesuṃ. Cittamattano ujukaṃ akaṃsūti attano cittaṃ sabbe vaṅkakuṭilajimhabhāve haritvā ujukaṃ akariṃsu. Sārathīva nettāni gahetvāti yathā samappavattesu sindhavesu odhastapatodo sārathi sabbayottāni gahetvā acodento avārento tiṭṭhati, evaṃ chaḷaṅgupekkhāsamannāgatā guttadvārā sabbepete pañcasatā bhikkhū indriyāni rakkhanti paṇḍitā, ete daṭṭhuṃ idhāgatamha bhagavāti. Sopi gantvā yathāṭhāneyeva aṭṭhāsi.
さて、二人目が前述の方法によってやって来て唱えた。そこにおいて「そこで比丘たちは」とは、その集会の場所において比丘たちは。「集中した」とは、三摩地(サマーディ)によって結合した。「自らの心をまっすぐにした」とは、自らの心をすべての歪みや曲がりや不正な状態を取り除いてまっすぐにした。「御者が手綱を握るように」とは、駿馬が等しく走っているとき、鞭を置いた御者がすべての手綱を握り、急き立てることも遮ることもなく留まっているように、このように六捨(六つの対象に対する平静)を具足し、根(感覚器官)の戸口を守ったこれら五百人の比丘たちはすべて、感覚器官を護る賢者たちであり、彼らを見るためにここへやって来ました、世尊よ、ということである。彼もまた行って元の場所に立った。
Atha tatiyo vuttanayeneva āgantvā abhāsi. Tattha chetvā khīlanti rāgadosamohakhīlaṃ chinditvā. Palighanti rāgadosamohapalighameva. Indakhīlantipi rāgadosamohaindakhīlameva. Ūhacca manejāti ete taṇhāejāya abhāvena anejā bhikkhū indakhīlaṃ ūhacca samūhanitvā. Te carantīti catūsu disāsu appaṭihatacārikaṃ caranti. Suddhāti nirupakkilesā. Vimalāti nimmalā. Idaṃ tasseva vevacanaṃ. Cakkhumatāti pañcahi cakkhūhi cakkhumantena. Sudantāti cakkhutopi dantā, sotatopi ghānatopi jivhātopi kāyatopi manatopi dantā. Susunāgāti taruṇanāgā. Te evarūpena anuttarena yogācariyena damite taruṇanāge dassanāya āgatamha bhagavāti. Sopi gantvā yathāṭhāneyeva aṭṭhāsi.
さて、三人目が前述の方法によってやって来て唱えた。そこにおいて「杭を断ち」とは、貪・瞋・癡の杭を断ち切って。「閂(かんぬき)を」とは、貪・瞋・癡の閂そのものを。「インドラの柱をも」とは、貪・瞋・癡のインドラの柱そのものを。「揺らぐことなき者たちはインドラの柱を引き抜き」とは、これらの渇愛の動揺がないがゆえに動揺なき比丘たちは、インドラの柱を引き抜き、根絶して。「彼らは遊行する」とは、四方において妨げのない遊行をなす。「清浄にして」とは、煩悩の汚れのない。「汚れなき」とは、濁りのない。これは同じことの言い換えである。「眼ある方によって」とは、五つの眼を持つ眼ある方によって。「よく調伏された」とは、眼においても調伏され、耳からも鼻からも舌からも身からも意からも調伏された。「若き大象たち」とは、若い象たちである。このような無上の修行者の指導者によって調伏された若き象たちを見るためにやって来ました、世尊よ、ということである。彼もまた行って元の場所に立った。
Atha catuttho vuttanayeneva āgantvā abhāsi. Tattha gatāseti nibbematikasaraṇagamanena gatā. Sopi gantvā yathāṭhāneyeva aṭṭhāsi.
さて、四人目が前述の方法によってやって来て唱えた。そこにおいて「帰依した者たちは」とは、疑いのない帰依によって赴いた(帰依した)者たちは、ということである。彼もまた行って元の場所に立った。
Devatāsannipātavaṇṇanā
神々の集会の解説
333. Atha bhagavā olokento pathavītalato yāva cakkavāḷamukhavaṭṭiparicchedā yāva akaniṭṭhabrahmalokā devatāsannipātaṃ disvā cintesi – ‘‘mahā ayaṃ devatāsamāgamo, bhikkhū pana evaṃ mahā devatāya samāgamoti na jānanti, handa, nesaṃ ācikkhāmī’’ti, evaṃ cintetvā ‘‘atha kho bhagavā bhikkhū āmantesī’’ti sabbaṃ vitthāretabbaṃ. Tattha etaparamāti etaṃ paramaṃ pamāṇaṃ etesanti etaparamā. Idāni buddhānaṃ pana abhāvā ‘‘yepi te, bhikkhave, etarahī’’ti tatiyo vāro na vutto. Ācikkhissāmi, bhikkhaveti kasmā āha? Devatānaṃ cittakallatājananatthaṃ. Devatā kira cintesuṃ – ‘‘bhagavā evaṃ mahante samāgame mahesakkhānaṃyeva devatānaṃ nāmagottāni kathessati, appesakkhānaṃ kiṃ kathessatī’’ti? Atha bhagavā ‘‘imā devatā kiṃ cintentī’’ti āvajjanto mukhena hatthaṃ pavesetvā hadayamaṃsaṃ maddanto viya sabhaṇḍaṃ coraṃ gaṇhanto viya ca taṃ tāsaṃ cittācāraṃ ñatvā – ‘‘dasasahassacakkavāḷato āgatāgatānaṃ appesakkhamahesakkhānaṃ sabbāsampi devatānaṃ nāmagottaṃ kathessāmī’’ti cintesi.
333. そこで世尊は大地から輪囲山脈の縁の限界に至るまで、阿迦膩吒(アカニッタ・色究竟)天の梵天の世界に至るまでの神々の集まりを見渡して考えられた。「この神々の集会は広大である。しかし比丘たちは神々の集会がこのように広大であることを知らない。さあ、彼らに教え知らせよう」と。このように考えて、「そのとき世尊は比丘たちに呼びかけられた」とすべてが詳しく語られるべきである。そこにおいて「これらを限界とする」とは、これが彼らの最高の量であるということで「これらを限界とする」である。しかし今や(過去の)諸仏が存在しないため、「比丘たちよ、現在においてもまた」という第三の段落は説かれなかった。「比丘たちよ、教え知らせよう」とは、なぜ語られたのか。神々の心に歓喜を生じさせるためである。伝えられるところでは、神々は「世尊はこのような大集会において大権勢の神々の名と家名だけを語り、小権勢の者たちには何を語られるだろうか」と考えた。そこで世尊は「これらの神々は何を考えているのか」と念じ、口に手を差し入れて心臓の肉を揉むかのように、盗品を持った泥棒を捕らえるかのように、彼女らの心の動きを知って、「一万の世界から次々とやって来た小権勢・大権勢のすべての神々の名と家名を語ろう」と考えられた。
Buddhā nāma mahantā ete sattavisesā, yaṃ sadevakassa lokassa diṭṭhaṃ sutaṃ mutaṃ viññātaṃ pattaṃ pariyesitaṃ anuvicaritaṃ manasā, na kiñci katthaci nīlādivasena vibhattarūpārammaṇesu rūpārammaṇaṃ vā bherīsaddādivasena vibhattasaddārammaṇādīsu visuṃ visuṃ saddādiārammaṇaṃ vā atthi, yaṃ etesaṃ ñāṇamukhe āpāthaṃ nāgacchati. Yathāha –
仏陀とは偉大なる卓越した有情であり、天人を含む世間が見、聞き、覚り、識り、達し、求め、意によって巡らしたもので、青などの色によって分別された色処において色処であれ、太鼓の音などによって分別された声処などにおいて個々の声などの対象であれ、彼らの智の門の領域に入らないものは何一つどこにも存在しない。次のように仰せられた通りである。
‘‘Yaṃ bhikkhave sadevakassa lokassa…pe… sadevamanussāya diṭṭhaṃ sutaṃ mutaṃ viññātaṃ pattaṃ pariyesitaṃ anuvicaritaṃ manasā, tamahaṃ jānāmi, tamahaṃ passāmi, tamahaṃ abbhaññāsi’’nti (a. ni. 4.24).
「比丘たちよ、天人を含む世間において……天人や人間を含む人々によって見られ、聞かれ、覚られ、識られ、達せられ、求められ、意によって巡らされたものを、私は知り、私は見、私は覚知した」(増支部4.24)。
Evaṃ sabbattha appaṭihatañāṇo bhagavā sabbāpi tā devatā bhabbābhabbavasena dve koṭṭhāse akāsi. ‘‘Kammāvaraṇena vā samannāgatā’’tiādinā nayena vuttā sattā abhabbā nāma. Te ekavihāre vasantepi buddhā na olokenti. Viparītā pana bhabbā nāma, te dūre vasantepi gantvā saṅgaṇhanti. Tasmā tasmimpi devatāsannipāte ye abhabbā, te pahāya bhabbe pariggahesi. Pariggahetvā – ‘‘ettakā ettha rāgacaritā, ettakā dosacaritā, ettakā mohacaritā’’ti caritavasena cha koṭṭhāse akāsi. Atha nesaṃ sappāyaṃ dhammadesanaṃ upadhārayanto – ‘‘rāgacaritānaṃ devatānaṃ sammāparibbājaniyasuttaṃ kathessāmi, dosacaritānaṃ kalahavivādasuttaṃ, mohacaritānaṃ mahābyūhasuttaṃ, vitakkacaritānaṃ cūḷabyūhasuttaṃ, saddhācaritānaṃ tuvaṭṭakapaṭipadaṃ, buddhicaritānaṃ purābhedasuttaṃ kathessāmī’’ti desanaṃ vavatthapetvā puna taṃ parisaṃ manasākāsi – ‘‘attajjhāsayena nu kho jāneyya, parajjhāsayena atthuppattikena pucchāvasenā’’ti. Tato ‘‘pucchāvasena jāneyyā’’ti ñatvā ‘‘atthi nu kho koci devatānaṃ ajjhāsayaṃ gahetvā caritavasena pañhaṃ pucchituṃ samattho’’ti ‘‘tesu pañcasatesu bhikkhūsu ekopi na sakkotī’’ti addasa. Tato asītimahāsāvake dve aggasāvake ca samannāharitvā ‘‘tepi na sakkontī’’ti disvā cintesi ‘‘sace paccekabuddho bhaveyya, sakkuṇeyya nu kho’’ti ‘‘sopi na sakkuṇeyyā’’ti ñatvā ‘‘sakkasuyāmādīsu koci sakkuṇeyyā’’ti samannāhari. Sace hi tesu koci sakkuṇeyya, taṃ pucchāpetvā attanā vissajjeyya, na pana tesupi koci sakkoti.
このように至るところで妨げのない智慧を持つ世尊は、すべての神々を受益可能・受益不能のあり方によって二つの区分に分けられた。「業の障害を具足した」などの方法で説かれた有情を受益不能(機根なき者)と呼ぶ。彼らに対しては、同じ僧院に住んでいても仏陀は観察されない。反対の者を受益可能(機根ある者)と呼び、彼らは遠くに住んでいても赴いて摂受される。それゆえ、その神々の集会においても受益不能の者たちを置き去りにし、受益可能の者たちを把握された。把握した上で、「これだけの者が貪行者であり、これだけの者が瞋行者であり、これだけの者が癡行者である」と、性格(行)のあり方によって六つの区分に分けられた。そこで彼らに適した説法を考慮され、「貪行の神々には正遍歴経を語り、瞋行の神々には闘諍経を、癡行の神々には大集会経(大軍陣経)を、尋行の神々には小集会経(小軍陣経)を、信行の神々には迅速道(ツヴァッタカ経)を、覚行(慧行)の神々には破壊前経を語ろう」と説法を決定して、再びその会衆を心に念じられた。「自らの意向によって知るべきであろうか、他者の意向による生じた事柄の質問によって知るべきであろうか」と。そして「質問によって知るべきである」と知って、「神々の意向を捉えて性格に応じて質問をなすことができる者が誰かいるだろうか」と考え、「これら五百人の比丘たちの中には一人もなし得ない」とご覧になった。それから八十人の大弟子と二大弟子を念頭に置かれ、「彼らもなし得ない」と見て、「もし独覚(辟支仏)がいたなら、なし得るだろうか」と考え、「彼もなし得ない」と知って、「帝釈天や夜摩天たちの中に誰かなし得るだろうか」と念頭に置かれた。もし彼らの中に誰かなし得る者がいたなら、その者に質問させて自ら答えられたであろうが、彼らの中にも誰一人なし得る者はいなかった。
Athassa etadahosi – ‘‘mādiso buddhoyeva sakkuṇeyya, atthi pana katthaci añño buddho’’ti anantāsu lokadhātūsu anantañāṇaṃ pattharitvā olokento aññaṃ buddhaṃ na addasa. Anacchariyañcetaṃ, yaṃ idāni attanā samaṃ na passeyya, so jātadivasepi brahmajālavaṇṇanāyaṃ vuttanayena attanā samaṃ apassanto – ‘‘aggohamasmi lokassā’’ti appaṭivattiyaṃ sīhanādaṃ nadi. Evaṃ aññaṃ attanā samaṃ apassitvā cintesi – ‘‘sace ahaṃ pucchitvā ahameva vissajjeyyaṃ, evampetā devatā na sakkhissanti paṭivijjhituṃ. Aññasmiṃ pana buddheyeva pucchante mayi ca vissajjante accherakaṃ bhavissati, sakkhissanti ca devatā paṭivijjhituṃ, tasmā nimmitabuddhaṃ māpessāmī’’ti abhiññāpādakajjhānaṃ samāpajjitvā vuṭṭhāya – ‘‘pattacīvaragahaṇaṃ ālokitavilokitaṃ samiñjitapasāritañca mama sadisaṃyeva hotū’’ti kāmāvacaracittehi parikammaṃ katvā pācīnayugandharaparikkhepato ullaṅghamānaṃ candamaṇḍalaṃ bhinditvā nikkhamantaṃ viya rūpāvacaracittena adhiṭṭhāsi.
そこで世尊に次のような思念が生じた。「私のような仏陀だけがなし得るのだ。しかしどこかに別の仏陀がいるだろうか」と無数の世間界に無限の智を広げて観察されたが、別の仏陀を見出すことはなかった。そして今、自らと同等なる者を見出さなかったことは驚くべきことではない。彼は誕生の日にも梵網経の注釈で説かれた方法により、自らと同等なる者を見出さずに「私は世において最上である」と引き返すことのない獅子吼を放たれたのである。このように他に自らと同等なる者を見出さず、次のように考えられた。「もし私が問い、私自身が答えたならば、このようにしてもこれらの神々は悟ることができないであろう。しかし別の仏陀がまさに問い、私が答えるならば、驚くべき奇跡となり、神々も悟ることができるであろう。それゆえ化仏を化作しよう」と。神通の基礎となる禅定に入って立ち上がり、「衣鉢の把持、前を見ることや横を見ること、手足を屈伸することが私と全く同じであるように」と欲界の心によって準備をなし、東の踰健達羅山の峰から昇る月の円盤を突き破って出てくるかのように色界の心によって決意された。
Devasaṅgho taṃ disvā – ‘‘aññopi nu kho, bho, cando uggato’’ti āha. Atha candaṃ ohāya āsannatare jāte ‘‘na cando, sūriyo uggato’’ti, puna āsannatare jāte ‘‘na sūriyo, devavimānaṃ eka’’nti, puna āsannatare jāte ‘‘na devavimānaṃ, devaputto eko’’ti, puna āsannatare jāte ‘‘na devaputto, mahābrahmā eko’’ti, puna āsannatare jāte ‘‘na mahābrahmā, aparopi bho buddho āgato’’ti āha. Tattha puthujjanadevatā cintayiṃsu – ‘‘ekabuddhassa tāva ayaṃ devatāsannipāto, dvinnaṃ kīva mahanto bhavissatī’’ti. Ariyadevatā cintayiṃsu – ‘‘ekissā lokadhātuyā dve buddhā nāma natthi, addhā bhagavatā attanā sadiso añño eko buddho nimmito’’ti.
神々の集会はそれを見て、「友よ、別の月が昇ったのだろうか」と言った。それから月とは異なり、さらに近づいてきたときに「月ではない、太陽が昇ったのだ」と言い、さらに近づいたときに「太陽ではない、ある天の宮殿だ」と言い、さらに近づいたときに「天の宮殿ではない、ある天子だ」と言い、さらに近づいたときに「天子ではない、ある大梵天だ」と言い、さらに近づいたときに「大梵天ではない、友よ、別の仏陀が来られたのだ」と言った。そこにおいて凡夫の神々は考えた。「一人の仏陀でさえこれほどの神々の集会があるのだ。二人となればどれほど広大になるであろうか」と。聖者の神々は考えた。「一つの世間界に二人の仏陀ということはあり得ない。間違いなく世尊が自らに似たもう一人の仏陀を化作されたのだ」と。
Atha tassa devasaṅghassa passantasseva nimmitabuddho āgantvā dasabalaṃ avanditvāva sammukhaṭṭhāne samasamaṃ katvā māpite āsane nisīdi. Bhagavatopi dvattiṃsa mahāpurisalakkhaṇāni, nimmitassāpi dvattiṃsāva, bhagavatopi sarīrā chabbaṇṇarasmiyo nikkhamanti, nimmitassāpi, bhagavato sarīrarasmiyo nimmitassa sarīre paṭihaññanti, nimmitassa sarīrarasmiyo bhagavato kāye paṭihaññanti. Tā dvinnampi buddhānaṃ sarīrato uggamma akaniṭṭhabhavanaṃ āhacca tato paṭinivattitvā devatānaṃ matthakapariyante otaritvā cakkavāḷamukhavaṭṭiyaṃ patiṭṭhahiṃsu. Sakalacakkavāḷagabbhaṃ suvaṇṇamayavaṅkagopānasīvinaddhamiva cetiyagharaṃ virocittha. Dasasahassacakkavāḷadevatā ekacakkavāḷe rāsibhūtā dvinnaṃ buddhānaṃ rasmigabbhantaraṃ pavisitvā aṭṭhaṃsu. Nimmitabuddho nisīdantoyeva dasabalassa bodhipallaṅke kilesappahānaṃ abhitthavanto –
そしてその神々の集会が見ている前で、化仏はやって来て十力者を礼拝することもなく、正面の場所に同等に化作された座に座った。世尊にも三十二相の大人相があり、化仏にも三十二相があり、世尊の身体からも六色の光が放たれ、化仏からも放たれた。世尊の身体の光は化仏の身体に触れ、化仏の身体の光は世尊の身体に触れた。それらの光は両仏の身体から立ち昇って阿迦膩吒天の住まいに達し、そこから引き返して神々の頭の頂に降り、輪囲山脈の縁に留まった。全世界の空間は黄金の曲がった垂木で結ばれた仏塔の堂のように輝いた。一万の世界の神々は一つの世界に集まり、両仏の光の空間の中に入って立った。化仏は座りながら十力者の菩提樹の座における煩悩の捨断を称賛して、
‘‘Pucchāmi muniṃ pahūtapaññaṃ,
「広大な智慧ある聖者(牟尼)に問い奉る。
Tiṇṇaṃ pāraṅgataṃ parinibbutaṃ ṭhitattaṃ;
(激流を)渡り、彼岸に達し、寂滅し、確立した心を持つ方に。
Nikkhamma gharā panujja kāme,
家を出て諸々の欲望を払い除け、
Kathaṃ bhikkhu sammā so loke paribbajeyyā’’ti. (su. ni. 361) –
比丘はどのようにして世を正しく遍歴すべきであるのか」(経集361)という、
Gāthaṃ abhāsi. Satthā devatānaṃ tāva cittakallatājananatthaṃ āgatāgatānaṃ nāmagottāni kathessāmīti cintetvā ācikkhissāmi, bhikkhavetiādimāha.
詩偈を唱えた。世尊は「神々の心にひとまず歓喜を生じさせるために、次々とやって来た者たちの名と家名を語ろう」と考えて、「比丘たちよ、教え知らせよう」などと仰せられた。
334. Tattha silokamanukassāmīti akkharapadaniyamitaṃ vacanasaṅghātaṃ pavattayissāmi. Yattha bhummā tadassitāti yesu yesu ṭhānesu bhummā devatā taṃ taṃ nissitā. Ye sitā girigabbharantiādīhi tesaṃ bhikkhūnaṃ vaṇṇaṃ kathesi, ye bhikkhū girikucchiṃ nissitāti attho. Pahitattāti pesitacittā. Samāhitāti avikkhittā.
334. そこにおいて「詩偈を唱えよう」とは、文字と句で規定された詩句の集成を語ろう、ということである。「そこに地上の神々がそれを拠り所として」とは、それぞれの場所に地上の神々がそれぞれを拠り所としている。「山窟を拠り所とする者たち」などによってそれらの比丘たちの徳を語られたのであり、山の洞窟を拠り所とする比丘たち、という意味である。「精進する者たち」とは、心を奮い立たせた者たちである。「定に入った者たち」とは、散乱のない者たちである。
Puthūti bahujanā. Sīhāva sallīnāti sīhā viya nilīnā ekattaṃ upagatā. Lomahaṃsābhisambhunoti lomahaṃsaṃ abhibhavitvā ṭhitā, nibbhayāti vuttaṃ hoti. Odātamanasā suddhāti odātacittā hutvā suddhā. Vippasannāmanāvilāti vippasannaanāvilā.
「多くの」とは、多数の者たち。「獅子のように身を潜め」とは、獅子のように潜んで独処に達した。「身の毛のよだつ恐怖に打ち克ち」とは、身の毛のよだつ恐怖を克服して立ったということで、無畏の者たちと説かれたのである。「清らかな心を持つ、純粋なる者たち」とは、清らかな心となって純粋な者たち。「澄みわたり、濁りのない者たち」とは、澄みきって濁りのない者たちである。
Bhiyyopañcasate ñatvāti sammāsambuddhena saddhiṃ atirekapañcasate bhikkhū jānitvā. Vane kāpilavatthaveti kapilavatthusamīpamhi jāte vanasaṇḍe. Tato āmantayī satthāti tadā āmantayi. Sāvake sāsane rateti attano dhammadesanāya savanante jātattā sāvake sikkhattayasāsane ratattā sāsane rate. Idaṃ sabbaṃ – ‘‘silokamanukassāmī’’ti vacanato aññena vuttaṃ viya katvā vadati.
「五百人を超える者たちを知って」とは、正等覚者とともに五百人を超える比丘たちを知って。「迦毘羅衛の森において」とは、迦毘羅衛の近くに生じた森の茂みにおいて。「そのとき師は呼びかけられた」とは、そのとき呼びかけられた。「教えに歓喜する弟子たちに」とは、自らの説法を聞くことの果てに生じたがゆえに弟子たちに、三学の教えに歓喜するがゆえに教えに歓喜する弟子たちに、ということである。これらすべては、「詩偈を唱えよう」という言葉のゆえに、他者によって語られたかのようにして語るのである。
Devakāyā abhikkantā, te vijānātha bhikkhavoti te dibbacakkhunā vijānāthāti nesaṃ bhikkhūnaṃ dibbacakkhuñāṇābhinīhāratthāya kathesi. Te ca ātappamakaruṃ, sutvā buddhassa sāsananti te ca bhikkhū taṃ buddhasāsanaṃ sutvā tāvadeva tadatthāya vīriyaṃ kariṃsu.
「比丘たちよ、神々の群衆がやって来た。彼らをよく知りなさい」とは、「彼らを天眼によってよく知りなさい」と、それらの比丘たちに天眼智を向かわせるために語られたのである。「そして彼らは精進をなした。仏陀の教えを聞いて」とは、それらの比丘たちがその仏陀の教えを聞いて、直ちにその目的のために精進をなしたということである。
Evaṃ katamattātappānaṃyeva tesaṃ pāturahu ñāṇaṃ. Kīdisaṃ? Amanussānaṃ dassanaṃ dibbacakkhuñāṇaṃ uppajji. Na taṃ tehi tasmiṃ khaṇe parikammaṃ katvā uppāditaṃ. Ariyamaggeneva hi taṃ nipphannaṃ. Amanussadassanatthaṃ panassa abhinīhāramattameva kataṃ. Satthāpi – ‘‘atthi tumhākaṃ ñāṇaṃ, taṃ nīharitvā tena hi te vijānāthā’’ti idameva sandhāya ‘‘te vijānātha, bhikkhavo’’ti āha.
このように熱心に精進をなしたまさにその者たちに、智が現れた。どのようなものか。非人たちを見る天眼智が生じたのである。それは、彼らがその瞬間に遍作(下準備の修練)を行って生じさせたものではない。実に、聖道によってのみ成就されたものである。ただ非人を見るために、それを向かわせることだけがなされたのである。世尊もまた「汝らには智がある。それを取り出し、それによって彼らを知れ」という、まさにこのことを念頭に置いて「比丘たちよ、彼らをよく知りなさい」と仰せになったのである。
Appeke satamaddakkhunti tesu bhikkhūsu ekacce bhikkhū amanussānaṃ sataṃ addasaṃsu. Sahassaṃ atha sattarinti eke sahassaṃ. Eke sattati sahassāni.
「ある者たちは百を見た」とは、それらの比丘たちのうち、ある比丘たちは百の非人を見た。「千を、そして七十を」とは、ある者は千を、ある者は七万を見たということである。
Sataṃ eke sahassānanti eke satasahassaṃ addasaṃsu. Appekenantamaddakkhunti vipulaṃ addasaṃsu, satavasena sahassavasena ca aparicchinnepi addasaṃsūti attho. Kasmā? Yasmā disā sabbā phuṭā ahuṃ, bharitā sampuṇṇāva ahesuṃ.
「ある者は十万を見た」とは、ある者たちは十万を見た。「ある者は無辺なるものを見た」とは、広大なものを見たということであり、百の数や千の数によっても限定されないものを見たという意味である。なぜか。すべての四方八方が満ち溢れ、充満していたからである。
Tañca sabbaṃ abhiññāyāti yaṃ tesu ekenekena diṭṭhaṃ, tañca sabbaṃ jānitvā. Vavatthitvāna cakkhumāti hatthatale lekhaṃ viya paccakkhato vavatthapetvā pañcahi cakkhūhi cakkhumā satthā. Tato āmantayīti pubbe vuttagāthameva nāmagottakittanatthāya āha. Tumhe ete vijānātha, passatha, oloketha, ye vohaṃ kittayissāmīti ayamettha sambandho. Girāhīti vacanehi. Anupubbasoti anupaṭipāṭiyā.
「そしてそのすべてを明確に知って」とは、それらの者たちによって一人ひとり見られたものを、そのすべて知って。「明確に見極めて、眼ある者は」とは、手のひらの上の筋を見るように眼前に明確に確定して、五つの眼を持つ眼ある者である世尊は、ということである。「そこから呼びかけられた」とは、以前に説かれた詩偈をまさに名前や家柄を称揚するために語られたのである。「汝らはこれらをよく知れ、見よ、注視せよ、私が汝らに称揚する者たちを」というのがここでの文脈である。「言葉によって」とは言葉をもって。「順序に従って」とは順序よく、ということである。
335. Sattasahassā te yakkhā, bhummā kāpilavatthavāti sattasahassā tāvettha kapilavatthuṃ nissāya nibbattā bhummā yakkhāyevāti vadati. Iddhimantoti dibbaiddhiyuttā. Jutimantoti ānubhāvasampannā. Vaṇṇavantoti sarīravaṇṇasampannā. Yasassinoti parivārasampannā. Modamānā abhikkāmunti tuṭṭhacittā āgatā. Bhikkhūnaṃ samitiṃ vananti imaṃ mahāvanaṃ bhikkhūnaṃ santikaṃ bhikkhūnaṃ dassanatthāya āgatā. Atha vā samitinti samūhaṃ, bhikkhusamūhaṃ dassanāya āgatātipi attho.
335.「その七千の夜叉たちは、迦毘羅衛(カピラヴァットゥ)の地祇である」とは、まずここで七千の夜叉はカピラヴァットゥに依拠して生まれた地祇の夜叉たちであると説かれる。「神通ある者たち」とは天の神通を具えた者たち。「威光ある者たち」とは威徳を具足した者たち。「容色ある者たち」とは身体の美しさを具足した者たち。「名声ある者たち」とは眷属を具足した者たち。「歓喜しつつ近づいてきた」とは、喜ばしい心でやって来たということである。「比丘たちの集まりの林へ」とは、この大林へ、比丘たちのもとへ、比丘たちに会うためにやって来た。「あるいは集まりへ」とは集団へ、比丘集団を見るためにやって来たという意味でもある。
Chasahassā hemavatā, yakkhā nānattavaṇṇinoti chasahassā hemavatapabbate nibbattayakkhā, te ca sabbepi nīlādivaṇṇavasena nānattavaṇṇā.
「雪山(ヘーマヴァタ)の六千の夜叉たちは種々の容色を持ち」とは、雪山に生まれた六千の夜叉たちであり、彼らはみな青色などの色彩の違いによって種々の容色を持っている。
Sātāgirā tisahassāti sātāgiripabbate nibbattayakkhā tisahassā.
「娑多山(サーターギリ)の三千」とは、サーターギリ山に生まれた三千の夜叉たちである。
Iccete soḷasasahassāti ete sabbepi soḷasasahassā honti.
「かくしてこれらの一万六千」とは、これらはすべて合わせると一万六千となる。
Vessāmittā pañcasatāti vessāmittapabbate nibbattā pañcasatā.
「毘奢密多山(ヴェッサミッタ)の五百」とは、ヴェッサミッタ山に生まれた五百の者たちである。
Kumbhīro rājagahikoti rājagahanagare nibbatto kumbhīro nāma yakkho. Vepullassa nivesananti tassa vepullapabbato nivesanaṃ nivāsanaṭṭhānanti attho. Bhiyyo naṃ satasahassaṃ, yakkhānaṃ payirupāsatīti taṃ atirekaṃ yakkhānaṃ satasahassaṃ payirupāsati. Kumbhīro rājagahiko, sopāgā samitiṃ vananti sopi kumbhīro saparivāro imaṃ vanaṃ bhikkhusamitiṃ dassanatthāya āgato.
「王舎城(ラージャガハ)の軍毘羅(クンビーラ)」とは、ラージャガハの都に生まれたクンビーラという名の夜叉である。「毘富羅山(ヴェーdefault・ヴェープッラ)を住処とし」とは、彼の住処、住まう場所がヴェープッラ山であるという意味である。「さらに十万の夜叉たちが彼にかしずく」とは、彼に十万余りの夜叉たちがかしずいているということである。「王舎城の軍毘羅、彼もまた集まりの林へとやって来た」とは、そのクンビーラもまた眷属とともに、この林へ比丘の集まりを見るためにやって来たということである。
336. Purimañca disaṃ rājā, dhataraṭṭho pasāsatīti pācīnadisaṃ anusāsati. Gandhabbānaṃ adhipatīti catūsupi disāsu gandhabbānaṃ jeṭṭhako. Sabbe te tassa vase vattanti. Mahārājā yasassisoti mahāparivāro eso mahārājā.
336.「そして東方を王たる提頭頼吒(ダタラッタ)が統治する」とは、東方を統べるということである。「乾闥婆(ガンダッバ)らの主である」とは、四方すべてのガンダッバたちの長であるということである。彼らはみな彼の支配下にある。「大王にして名声ある者」とは、大いなる眷属を持つその大王である。
Puttāpi tassa bahavo, indanāmā mahabbalāti tassa dhataraṭṭhassa bahavo mahabbalā puttā, te sabbe sakkassa devarañño nāmadhārakā.
「彼の多くの息子たちもまた、インダと名づけられ、大怪力である」とは、そのダタラッタの多くの大怪力の息子たちであり、彼らはみな帝釈天王(サッカ)の名を帯びている。
Virūḷho taṃ pasāsatīti taṃ disaṃ virūḷho anusāsati.
「毘楼勒迦(ヴィルーฬハ)がそれを統治する」とは、その方角(南方)をヴィルーฬハが統治するということである。
Puttāpi tassāti tassāpi tādisāyeva puttā. Pāḷiyaṃ pana ‘‘mahabbalā’’ti likhanti. Aṭṭhakathāyaṃ sabbavāresu ‘‘mahābalā’’ti pāṭho.
「彼の息子たちもまた」とは、彼にもまた同様の息子たちがいるということである。パーリ本文では「mahabbalā」と書かれている。義釈(アッタカター)においてはすべての箇所で「mahābalā」という読みである。
‘‘Purimaṃ disaṃ dhataraṭṭho, dakkhiṇena virūḷhako;
「東方を提頭頼吒が、南方を毘楼勒迦が、
Pacchimena virūpakkho, kuvero uttaraṃ disaṃ.
西方を毘楼博叉(ヴィルーパッカ)が、倶毘羅(クヴェーラ)が北方を。
Cattāro te mahārājā, samantā caturo disā;
これら四人の大王が、四方をあまねく、
Daddallamānā aṭṭhaṃsu, vane kāpilavatthave’’ti.
燦然と輝きながら立ち並んだ、迦毘羅衛の林において」と。
Imā pana gāthā sabbasaṅgāhikavasena vuttā.
これらの詩偈は、全体を総括する形式によって説かれたものである。
Ayañcettha attho – dasasahassacakkavāḷe dhataraṭṭhā nāma mahārājāno atthi. Te sabbepi koṭisatasahassakoṭisatasahassagandhabbaparivārā āgantvā puratthimāya disāya kapilavatthumahāvanato paṭṭhāya cakkavāḷagabbhaṃ pūretvā ṭhitā. Evaṃ dakkhiṇadisādīsu virūḷhakādayo. Tenevāha – ‘‘samantā caturo disā, daddallamānā aṭṭhaṃsū’’ti. Idañhi vuttaṃ hoti – ‘‘samantā cakkavāḷehi āgantvā caturo disā pabbatamatthakesu aggikkhandhā viya suṭṭhu jalamānā ṭhitā’’ti. Te pana yasmā kapilavatthuvanameva sandhāya āgatā, tasmā cakkavāḷaṃ pūretvā cakkavāḷena samasamā ṭhitāpi – ‘‘vane kāpilavatthave’’ti vuttā.
そしてここでの意味は――一万の世界(輪囲)にダタラッタという名の大王たちがいる。彼らはみな何億ものガンダッバの眷属を従えてやって来て、東方においてカピラヴァットゥの大林から始まって世界の胎内を満たして立った。このように南方などにおいてもヴィルーฬハらも同様である。それゆえに「四方をあまねく、燦然と輝きながら立ち並んだ」と言われたのである。実にこれは、「周囲の世界からやって来て、四方の山の頂に火炎の塊のように激しく燃え輝きながら立った」ということが説かれているのである。しかし彼らはカピラヴァットゥの林をまさに目指してやって来たのであるから、世界を満たし世界と等しく並び立っていたとしても、「迦毘羅衛の林において」と説かれたのである。
337. Tesaṃ māyāvino dāsā, āguṃ vañcanikā saṭhāti tesaṃ mahārājānaṃ katapāpapaṭicchādanalakkhaṇāya māyāya yuttā kuṭilācārā dāsā atthi, ye sammukhaparammukhavañcanāhi lokaṃ vañcanato ‘‘vañcanikā’’ti ca, kerāṭiyasāṭheyyena samannāgatattā ‘‘saṭhā’’ti ca vuccanti, tepi āgatāti attho. Māyā kuṭeṇḍu viṭeṇḍu, viṭucca viṭuṭo sahāti te dāsā sabbepi māyākārakāva. Nāmena panettha eko kuṭeṇḍu nāma, eko viṭeṇḍu nāma. Pāḷiyaṃ pana ‘‘veṭeṇḍū’’ti likhanti. Eko viṭucca nāma, eko viṭuṭo nāma. Sahāti sopi viṭuṭo tehi saheva āgato.
337.「彼らの幻惑する奴僕たち、詐欺師で狡猾な者たちもやって来た」とは、それらの大王たちの、犯した罪を隠蔽することを特徴とする幻惑術を備えた曲折した行いの奴僕たちがおり、面と向かっても陰でも人を欺くことから「詐欺師」と呼ばれ、悪知恵と狡猾さを具えていることから「狡猾な者」と呼ばれる者たちもまたやって来た、という意味である。「マーヤー、クテンデュ、ヴィテンデュ、ヴィトゥッカ、ヴィトゥタとともに」とは、それらの奴僕たちはすべて幻術師である。ここで名としては、一人はクテンデュという名、一人はヴィテンデュという名である。パーリ本文では「veṭeṇḍū」と書かれる。一人はヴィトゥッカという名、一人はヴィトゥタという名である。「ともに」とは、そのヴィトゥタもまた彼らとともにやって来たということである。
Candano kāmaseṭṭho ca, kinnighaṇḍu nighaṇḍu cāti aparo kinnighaṇḍu nāma. Pāḷiyaṃ pana ‘‘kinnughaṇḍū’’ti likhanti. Nighaṇḍu cāti añño nighaṇḍu nāma, ettakā dāsā. Ito pare pana –
「チャンダナ、カーマセータ、キンニガンドゥ、そしてニガンドゥ」とは、もう一人はキンニガンドゥという名である。パーリ本文では「kinnughaṇḍū」と書かれる。「そしてニガンドゥ」とは、別の者はニガンドゥという名であり、これらは奴僕たちである。これ以降は次の通りである――
‘‘Panādo opamañño ca, devasuto ca mātali;
「パナーダ、オパマンニャ、そして神の御者マータリ、
Cittaseno ca gandhabbo, naḷo rājā janesabho;
チッタセーナ、乾闥婆、王たるナラ、ジャネーサバ、
Āguṃ pañcasikho ceva, timbarū sūriyavacchasā’’ti. –
パンチャシカもまたやって来た、ティンバルー、スーリヤヴァッチャサー」と。
Ime devarājāno. Tattha devasutoti devasārathi. Cittasenoti citto ca seno ca cittaseno ca. Gandhabboti ayaṃ cittaseno gandhabbakāyiko devaputto, na kevalaṃ cesa, sabbe pete panādādayo gandhabbā eva. Naḷorājāti naḷakāradevaputto nāmeko. Janesabhoti janavasabho devaputto. Āguṃ pañcasikho cevāti pañcasikho ceva devaputto āgato. Timbarūti timbarū nāma gandhabbadevarājā. Sūriyavacchasāti tasseva dhītā.
これらは天王たちである。その中で「神の御者(デーヴァスータ)」とは神の戦車御者である。「チッタセーナ」とは、チッタとセーナとチッタセーナである。「乾闥婆」とは、このチッタセーナは乾闥婆の群れに属する天子であり、彼だけでなく、これらパナーダらも皆ことごとく乾闥婆である。「王たるナラ」とはナラカーラ天子という名の一人である。「ジャネーサバ」とはジャナヴァサバ天子である。「パンチャシカもまたやって来た」とは、パンチャシカ天子もまたやって来た。「ティンバルー」とはティンバルーという名の乾闥婆の天王である。「スーリヤヴァッチャサー」とは彼の娘である。
Ete caññe ca rājāno, gandhabbā saha rājubhīti ete ca nāmavasena vuttagandhabbarājāno aññe ca etehi rājūhi saddhiṃ bahū gandhabbā. Modamānā abhikkāmuṃ, bhikkhūnaṃ samitiṃ vananti haṭṭhatuṭṭhacittā bhikkhusaṅghasamitiṃ imaṃ vanaṃ āgatāti attho.
「これらや他の王たち、乾闥婆らは王たちとともに」とは、これらの名によって説かれた乾闥婆の王たちと、他のこれら王たちとともにある多くの乾闥婆たちである。「歓喜しつつ近づいてきた、比丘たちの集まりの林へ」とは、喜悦に満ちた心で、比丘僧伽の集まりのあるこの林へとやって来たという意味である。
338. Athāguṃ nāgasā nāgā, vesālā sahatacchakāti nāgasadahavāsikā ca vesālīvāsikā ca nāgā saha tacchakanāgaparisāya āgatāti attho. Kambalassatarāti kambalo ca assataro ca. Ete kira sinerupāde vasanti, supaṇṇehipi anuddharaṇīyā mahesakkhanāgā pāyāgā saha ñātibhīti payāgatitthavāsino ca saha ñātisaṅghena āgatā.
338.「そのとき、ナーガサ湖の竜たち、毘舎離(ヴェーサーリー)の竜たちがタッチャカの眷属とともにやって来た」とは、ナーガサ湖に住む竜たちとヴェーサーリーに住む竜たちが、タッチャカ竜の眷属とともにやって来たという意味である。「カンバラとアッサタラ」とはカンバラ竜とアッサタラ竜である。彼らは須弥山(シネール)の麓に住み、金翅鳥(ガルダ)たちにも捕らえられない大威徳の竜たちである。「親族たちとともにパヤーガの」とは、パヤーガの渡し場に住む者たちも親族の集まりとともにやって来た。
Yāmunā dhataraṭṭhā cāti yamunavāsino ca dhataraṭṭhakule uppannā nāgā ca. Erāvaṇo mahānāgoti erāvaṇo ca devaputto, jātiyā nāgo na hoti. Nāgavohārena panesa vohariyati. Sopāgāti sopi āgato.
「夜摩那(ヤムナー)の竜たち、提頭頼吒(ダタラッタ)族の竜たちも」とは、ヤムナー川に住む竜たちとダタラッタの家系に生まれた竜たちである。「大竜エーラーヴァナ」とは、エーラーヴァナ天子のことであり、生まれとしては竜ではない。しかし竜という呼び名によって彼を呼ぶのである。「彼もまたやって来た」とは彼もやって来たということである。
Ye nāgarāje sahasā harantīti ye ime vuttappakāre nāge lobhābhibhūtā sāhasaṃ katvā haranti gaṇhanti. Dibbā dijā pakkhī visuddhacakkhūti dibbānubhāvato dibbā mātukucchito ca aṇḍakosato cāti dve vāre jātāti dijā pakkhayuttatāya pakkhī yojanasatantarepi yojanasahassantarepi nāge dassanasamatthacakkhutāya visuddhacakkhū. Vehāyasā te vanamajjhappattāti te ākāseneva imaṃ mahāvanaṃ sampattā. Citrā supaṇṇā iti tesa nāmanti tesaṃ ‘‘citrasupaṇṇā’’ti nāmaṃ.
「竜王たちを力ずくで奪い去る者たち」とは、これら説かれたような竜たちを、貪欲に駆られて力ずくで奪い捕らえる者たち。「清らかな眼を持つ天の鳥たち」とは、天の神通力ゆえに天の存在であり、母の胎内からと卵の殻からという二度生まれることから鳥(卵生=二度生まれ)であり、翼を持つことから鳥であり、百由旬離れていても千由旬離れていても竜を見ることができる眼を持つことから「清らかな眼を持つ者」である。「彼らは空中を通って林の中央へとやって来た」とは、彼らは虚空を通ってこの大林に到達した。「シトラ・スパアンナ(美しき翼持つ者)、これらが彼らの名である」とは、彼らの名は「シトラスパアンナ(色鮮やかな金翅鳥)」である。
Abhayaṃ tadā nāgarājānamāsi, supaṇṇato khemamakāsi buddhoti tasmā sabbepi te aññamaññaṃ saṇhāhi vācāhi upavhayantā mittā viya bandhavā viya ca samullapantā sammodamānā āliṅgantā hatthe gaṇhantā aṃsakūṭe hatthaṃ ṭhapentā haṭṭhatuṭṭhacittā. Nāgā supaṇṇā saraṇamakaṃsu buddhanti buddhaṃyeva saraṇaṃ gatā.
「そのとき竜王たちに恐れはなく、仏陀が金翅鳥から安全をもたらされた」とは、それゆえに彼らはみな互いに穏やかな言葉で呼びかけ合い、友のように親族のように語り合い、歓談し、抱き合い、手を取り合い、肩に手を置き、喜悦に満ちた心となった。「竜たちと金翅鳥たちは仏陀を帰依処とした」とは、まさに仏陀のみを帰依処としたのである。
339. Jitā vajirahatthenāti indena devaraññā jitā. Samuddaṃ asurāsitāti mahāsamuddavāsino sujātāya asurakaññāya kāraṇā sabbepi bhātaro vāsavassete, iddhimanto yasassino.
339.「金剛手(ヴァジラハッタ=帝釈天)に打ち負かされた者たち」とは、帝釈天王によって敗北させられた者たち。「大海に住む阿修羅(アスラ)たち」とは、大海に住む者たちであり、スジャーターというアスラの乙女のゆえに、みな帝釈天(ヴァーサヴァ)の兄弟である、神通と名声を持つ者たちである。
Tesu kālakañcā mahābhismāti kālakañcā ca mahante bhiṃsane attabhāve māpetvā āgamiṃsu. Asurā dānaveghasāti dānaveghasā nāma aññe dhanuggahaasurā. Vepacitti sucitti ca, pahārādo namucī sahāti vepacittiasuro, sucittiasuro cāti ete ca asurā namuci ca māro devaputto etehi saheva āgato. Ime asurā mahāsamuddavāsino, ayaṃ paranimmitadevalokavāsī, kasmā etehi sahāgatoti? Acchandikattā. Tepi hi acchandikā abhabbā, ayampi tādisoyeva. Tasmā dhātuso saṃsandamāno āgato.
「それらのうち、大いなる恐るべきカーラカンチャたち」とは、カーラカンチャ阿修羅たちも巨大で恐ろしい姿を現してやって来た。「ダーナヴェーガサと呼ばれる阿修羅たち」とは、ダーナヴェーガサという名の別の弓矢を取る阿修羅たちである。「ヴェーパチッティ、スチッティ、パハーラーダ、そしてナムチとともに」とは、ヴェーパチッティ阿修羅、スチッティ阿修羅、これらの阿修羅たちと、ナムチである天子魔も彼らとともにやって来た。これらの阿修羅は大海の住人であり、この者(ナムチ)は他化自在天の住人であるのに、なぜ彼らとともにやって来たのか。意欲を持たない(善を望まない)からである。彼ら阿修羅も善を望まず不適格な者であり、この者もまさに同様である。それゆえ同類相求めてやって来たのである。
Satañca baliputtānanti balino mahāasurassa puttānaṃ sataṃ. Sabbe verocanāmakāti sabbe attano mātulassa rāhusseva nāmadharā. Sannayhitvā balisenanti attano balisenaṃ sannayhitvā sabbe katasannāhāva hutvā. Rāhubhaddamupāgamunti rāhuasurindaṃ upasaṅkamiṃsu. Samayo dāni bhaddanteti bhaddaṃ tava hotu, samayo te bhikkhūnaṃ samitiṃ vanaṃ upasaṅkamitvā bhikkhusaṅghaṃ dassanāyāti attho.
「そしてバリの百人の息子たち」とは、バリ大阿修羅の百人の息子たち。「みなヴェーローチの名を持つ」とは、みな自身の叔父であるラーフの名を帯びている。「軍勢を武装させて」とは、自らの強大な軍勢を武装させ、みな甲冑をまとった者となって。「吉祥なるラーフのもとへ近づいた」とは、ラーフ阿修羅王のもとに近づいた。「貴方にとって今こそ好機です」とは、貴方に幸いあれ、林にある比丘たちの集まりへと近づいて、比丘僧伽に会う好機です、という意味である。
340. Āpo ca devā pathavī, tejo vāyo tadāgamunti āpokasiṇādīsu parikammaṃ katvā nibbattā āpotiādināmakā devā āgamuṃ. Varuṇā vāraṇā devā, somo ca yasasā sahāti varuṇadevatā, vāraṇadevatā, somadevatāti evaṃ nāmakā ca devā yasasā nāma devena sahāgatāti attho. Mettākaruṇākāyikāti mettājhāne ca karuṇājhāne ca parikammaṃ katvā nibbattadevā. Āguṃ devā yasassinoti etepi mahāyasā devā āgatā.
340.「水神たち、地神、火神、風神がそのときやって来た」とは、水遍(水カシナ)などの遍作を行って生まれた、水などの名を持つ神々がやって来た。「ヴァルナ神たち、ヴァーラナ神たち、ソーマ神もヤサスとともに」とは、ヴァルナ神、ヴァーラナ神、ソーマ神という名を持つ神々が、ヤサスという神とともにやって来たという意味である。「慈悲を身とする者たち」とは、慈の禅定や悲の禅定において遍作を行って生まれた神々である。「名声ある神々がやって来た」とは、これらの大いなる名声ある神々がやって来た。
Dasete dasadhā kāyā, sabbe nānattavaṇṇinoti te dasadhā ṭhitā dasa devakāyā sabbe nīlādivasena nānattavaṇṇā āgatāti attho.
「これら十種に分かれた十の集団は、みな種々の容色を持ち」とは、それら十種に位置する十の神々の集団は、みな青色などの違いによって種々の容色を持ってやって来た、という意味である。
Veṇḍū ca devāti veṇḍudevatā ca. Sahali cāti sahalidevatā ca. Asamā ca duve yamāti asamadevatā ca dve ca yamakā devā. Candassupanisā devā, candamāguṃ purakkhatvāti candanissitakā devā candaṃ purato katvā āgatā. Tathā sūriyanissitakā devā sūriyaṃ purakkhatvā. Nakkhattāni purakkhatvāti nakkhattanissitāpi devā nakkhattāni purato katvā āgatā. Āguṃ mandavalāhakāti vātavalāhakā, abbhavalāhakā, uṇhavalāhakā ete sabbepi valāhakāyikā ‘‘mandavalāhakā’’ nāma vuccanti. Tepi āgatāti attho. Vasūnaṃ vāsavo seṭṭho, sakkopāgā purindadoti vasūnaṃ devatānaṃ seṭṭho vāsavo yo sakkoti ca, purindadoti ca vuccati, sopi āgato.
「ヴェンドゥ神たち」とはヴェンドゥ神。「サハリ」とはサハリ神。「アサマ神たち、そして二人の双子神(ヤマ神)」とは、アサマ神と二人の双子の神々。「月に依拠する神々は、月を先頭にしてやって来た」とは、月に従属する神々が月を先頭にしてやって来た。「同様に太陽に従属する神々は太陽を先頭にして」。「星宿を先頭にして」とは、星宿に従属する神々も星宿を先頭にしてやって来た。「マダンヴァラーハカ(雲神)たちがやって来た」とは、風雲神、雨雲神、熱雲神、これらすべての雲に属する神々が「マダンヴァラーハカ」と呼ばれる。彼らもまたやって来たという意味である。「ヴァス神たちの主たるヴァーサヴァ、帝釈天(サッカ)、施財者(プリンダダ)もやって来た」とは、ヴァス神たちの中で最勝のヴァーサヴァであり、サッカともプリンダダとも呼ばれる彼もまたやって来た。
Dasete dasadhā kāyāti etepi dasa devakāyā dasadhāva āgatā. Sabbe nānattavaṇṇinoti nīlādivasena nānattavaṇṇā.
「これら十種に分かれた十の集団」とは、これらの十の神々の集団もまた十種に分かれてやって来た。「みな種々の容色を持ち」とは、青色などの違いによる種々の容色である。
Athāguṃ sahabhū devāti atha sahabhū nāma devā āgatā. Jalamaggisikhārivāti aggisikhā viya jalantā. Jalamaggi ca sikhārivāti imāni tesaṃ nāmānītipi vuttaṃ. Ariṭṭhakā ca rojā cāti ariṭṭhakadevā ca rojadevā ca. Umāpupphanibhāsinoti umāpupphadevā nāma ete devā. Umāpupphasadisā hi tesaṃ sarīrābhā, tasmā ‘‘umāpupphanibhāsino’’ti vuccanti.
「そのときサハブー神たちがやって来た」とは、それからサハブーという名の神々がやって来た。「燃える炎のように」とは、火炎のように燃え輝きながら。「ジャラムアッギとシカーリ」とは、これらは彼らの名であるとも説かれる。「アリッタカたち、そしてロージャたち」とは、アリッタカ神たちとロージャ神たち。「麻の花の光を放つ者たち」とは、麻花神と呼ばれるこれらの神々である。彼らの身体の輝きは麻の花のようであり、それゆえに「麻の花の光を放つ者たち」と呼ばれる。
Varuṇā sahadhammā cāti ete ca dve janā. Accutā ca anejakāti accutadevatā ca anejakadevatā ca. Suleyyarucirā āgunti suleyyā ca rucirā ca āgatā. Āguṃ vāsavanesinoti vāsavanesīdevā nāma āgatā. Dasete dasadhā kāyāti etepi dasadevakāyā dasadhāva āgatā.
「ヴァルナたちとサハダンマたち」とは、これら二群の者たち。「アッチュタたちとアネージャカたち」とは、アッチュタ神たちとアネージャカ神たち。「スレイヤとルチラがやって来た」とは、スレイヤ神とルチラ神がやって来た。「ヴァーサヴァネーシンたちがやって来た」とは、ヴァーサヴァネーシー神と呼ばれる者たちがやって来た。「これら十種に分かれた十の集団」とは、これらの十の神々の集団もまた十種に分かれてやって来た。
Samānā mahāsamānāti samānā ca mahāsamānā ca. Mānusā mānusuttamāti mānusā ca mānusuttamā ca. Khiḍḍāpadosikā āguṃ, āguṃ manopadosikāti khiḍḍāpadosikā manopadosikā ca devā āgatā.
「サマーナたち、マハーサマーナたち」とは、サマーナ神たちとマハーサマーナ神たち。「マーヌサたち、マーヌスッタマたち」とは、マーヌサ神たちとマーヌスッタマ神たち。「戯忘堕落天たちがやって来た、意憤堕落天たちがやって来た」とは、戯忘堕落天たちと意憤堕落天たちである神々がやって来た。
Athāguṃ harayo devāti haridevā nāma āgatā. Ye ca lohitavāsinoti lohitavāsino ca āgatā. Pāragā mahāpāragāti ete ca duvidhā āgatā. Dasete dasadhā kāyāti etepi dasadevakāyā dasadhāva āgatā.
「そのときハリ神たちがやって来た」とは、ハリ神と呼ばれる神々がやって来た。「そして赤に住まう者たち」とは、赤を住処とする者たちもやって来た。「彼岸に至る者、大いなる彼岸に至る者」とは、これら二種の神々がやって来た。「これら十種に分かれた十の集団」とは、これらの十の神々の集団もまた十種に分かれてやって来た。
Sukkā karambhā aruṇā, āguṃ veghanasā sahāti ete sukkādayo tayo, tehi saha veghanasā ca āgatā. Odātagayhā pāmokkhāti odātagayhā nāma pāmokkhadevā āgatā. Āguṃ devā vicakkhaṇāti vicakkhaṇā nāma devā āgatā.
「スッカ、カランバ、アルナたちがやって来た、ヴェーガナサたちとともに」とは、これらスッカら三群と、彼らとともにヴェーガナサたちもやって来た。「白を帯びる者たちが長として」とは、オーダータガイヤと呼ばれる長たる神々がやって来た。「聡明なる神々がやって来た」とは、ヴィチャックハナと呼ばれる神々がやって来た。
Sadāmattā hāragajāti sadāmattā ca hāragajā ca. Missakā ca yasassinoti yasasampannā missakadevā ca. Thanayaṃ āga pajjunnoti pajjunno ca devarājā thanayanto āgato. Yo disā abhivassatīti yo yaṃ yaṃ disaṃ yāti, tattha tattha devo vassati. Dasete dasadhā kāyāti etepi dasadevakāyā dasadhā āgatā.
「サダーマッタたち、ハーラガジャたち」とは、サダーマッタ神たちとハーラガジャ神たち。「そして名声あるミッサカたち」とは、名声を具えたミッサカ神たち。「雷鳴をとどろかせつつパッジュンナがやって来た」とは、パッジュンナ天王が雷鳴をとどろかせつつやって来た。「四方を潤す者」とは、彼がどの方角へ行くにしても、その地その地で雨を降らせるということである。「これら十種に分かれた十の集団」とは、これらの十の神々の集団もまた十種に分かれてやって来た。
Khemiyā tusitā yāmāti khemiyā devā tusitapuravāsino ca yāmādevalokavāsino ca. Kathakā ca yasassinoti yasasampannā kathakadevā ca. Pāḷiyaṃ pana ‘‘kaṭṭhakā cā’’ti likhanti. Lambītakā lāmaseṭṭhāti lambitakadevā ca lāmaseṭṭhadevā ca. Jotināmā ca āsavāti pabbatamatthake katanaḷaggikkhandho viya jotamānā jotidevā nāma atthi, te ca āsā ca devā āgatāti attho. Pāḷiyaṃ pana ‘‘jātināmā’’ti likhanti. Āsā devatā chandavasena āsavāti vuttā. Nimmānaratino āguṃ, athāguṃ paranimmitā. Dasete dasadhā kāyāti etepi dasa devakāyā dasadhāva āgatā.
「ケーミヤたち、兜率天(トシタ)たち、夜摩天(ヤーマ)たち」とは、ケーミヤ神たち、兜率天の住人たち、夜摩天界の住人たち。「そして名声あるカタカたち」とは、名声を具えたカタカ神たち。パーリ本文では「kaṭṭhakā cā」と書かれる。「ランビータカたち、ラーマセータたち」とは、ランビータカ神たちとラーマセータ神たち。「ジョーティと名づけられた者たち、アーサヴァたち」とは、山の頂に作られた葦の火炎の塊のように輝いているジョーティ神と呼ばれる者たちがおり、それらの神々とアーサ神たちがやって来たという意味である。パーリ本文では「jātināmā」と書かれる。アーサ神たちは望み(アーサー)のゆえに「アーサヴァ」と言われた。「化楽天たちがやって来た、そのとき他化自在天たちがやって来た。これら十種に分かれた十の集団」とは、これらの十の神々の集団もまた十種に分かれてやって来た。
Saṭṭhete devanikāyāti ete ca āpo ca devātiādikā cha dasakā saṭṭhi devanikāyā sabbe nīlādivasena nānattavaṇṇino. Nāmanvayena āgacchunti nāmabhāgena nāmakoṭṭhāsena āgatā. Ye caññe sadisā sahāti ye ca aññepi tehi sadisā vaṇṇatopi nāmatopi etādisāyeva sesacakkavāḷesu devā, tepi āgatāyevāti ekapadeneva kalāpaṃ viya puṭakaṃ viya ca katvā sabbā devatā niddisati.
「これら六十の神々の集団」とは、これら「水神たち」から始まる六つの十組、六十の神々の集団であり、みな青色などの違いによる種々の容色を持つ。「名の順に従ってやって来た」とは、名前の区分・名前の部類によってやって来た。「そしてこれらに等しい他の者たちとともに」とは、それらと同様に容色においても名前においてもこれらと同じような他の世界(輪囲)にいる神々、彼らもまたやって来たということで、一つの言葉によって一束にするように、一袋にするようにしてすべての神々を示している。
Evaṃ dasasu lokadhātusahassesu devakāye niddisitvā idāni yadatthaṃ te āgatā, taṃ dassento pavuṭṭhajātinti gāthamāha. Tassattho – pavuṭṭhā vigatā jāti assāti ariyasaṅgho pavuṭṭhajāti nāma, taṃ pavuṭṭhajātiṃ rāgadosamohakhīlānaṃ abhāvā akhīlaṃ cattāro oghe taritvā ṭhitattā oghatiṇṇaṃ catunnaṃ āsavānaṃ abhāvena anāsavaṃ ariyasaṅghaṃ dakkhema passissāma. Tesaññeva oghānaṃ tiṇṇattā oghataraṃ āguṃ akaraṇato nāgaṃ. Asitātiganti kāḷakabhāvātītaṃ candaṃva siriyā virocamānaṃ dasabalañca dakkhema passissāmāti etadatthaṃ sabbepi te nāmanvayena āgacchuṃ, ye caññe sadisā sahāti.
このように一万の世界における神々の群衆を示し、今や彼らが何のためにやって来たのか、そのことを示しながら「生まれを離れた者を」という詩偈を語られた。その意味は――生まれが洗い流され、離れ去った者を「生まれを離れた者」といい、それは聖なる僧伽のことである。その生まれを離れた者、貪・瞋・痴の杭がないゆえに「杭なき者」、四つの激流(暴流)を渡り終えて立っているがゆえに「激流を渡った者」、四つの漏(煩悩)がないゆえに「無漏なる者」である聖なる僧伽を見よう、拝見しよう。それらの激流を渡ったがゆえに「激流を渡る者」、悪をなさぬがゆえに「大竜(ナーガ)」、暗黒の性質を超越して月のように輝き照り映えている十力ある者(仏陀)を見よう、拝見しよう、というこの目的のために、彼らはみな「名の順に従ってやって来た、そしてこれらに等しい他の者たちとともに」ということである。
341. Idāni brahmāno dassento subrahmā paramatto cātiādimāha. Tattha subrahmāti eko brahmā. Paramattopi brahmāva. Puttā iddhimato sahāti ete iddhimato buddhassa bhagavato puttā ariyabrahmāno saheva āgatā. Sanaṅkumāro tisso cāti sanaṅkumāro ca tissamahābrahmā ca. Sopāgāti sopi āgato.
341. 今や梵天たちを示すため、「スブラフマー、パラマッタとともに」などを語られた。その中で「スブラフマー」とは一人の梵天である。「パラマッタ」もまた梵天である。「神通ある者の息子たちとともに」とは、これら神通ある仏陀・世尊の息子たちである聖なる梵天たちが、ともにやって来た。「サナンクマーラとティッサ」とは、サナンクマーラ梵天とティッサ大梵天である。「彼もまたやって来た」とは彼もやって来たということである。
‘‘Sahassaṃ brahmalokānaṃ, mahābrahmābhitiṭṭhati;
「千の梵天界を、大梵天が統轄する。
Upapanno jutimanto, bhismākāyo yasassi so’’ti. –
生を受け、威光あり、恐るべき巨躯にして、彼は名声ある者である」と。
Ettha sahassaṃ brahmalokānanti ekaṅguliyā ekasahassacakkavāḷe dasahi aṅgulīhi dasasahassicakkavāḷe ālokapharaṇasamatthānaṃ mahābrahmānaṃ sahassaṃ āgataṃ. Mahābrahmābhitiṭṭhatīti yattha ekeko mahābrahmā aññe brahme abhibhavitvā tiṭṭhati. Upapannoti brahmaloke nibbatto. Jutimantoti ānubhāvasampanno. Bhismākāyoti mahākāyo, dvīhi tīhi māgadhikehi gāmakkhettehi samappamāṇaattabhāvo. Yasassisoti attabhāvasirīsaṅkhātena yasena samannāgato.
ここで「千の梵天界を」とは、一本の指で一千の世界に、十本の指で一万の世界に光を放つことができる千人の大梵天たちがやって来た。「大梵天が統轄する」とは、そこで一人ひとりの大梵天が他の梵天たちを凌駕して立っている。「生を受け」とは梵天界に生まれた。「威光ある者」とは威徳を具足した者。「恐るべき巨躯」とは巨大な身体であり、マガダ国の二つ三つの村の領域と等しい大きさの身を持つ。「名声ある者」とは身体の栄華という名声を具足した者。
Dasettha issarā āguṃ, paccekavasavattinoti etasmiñca brahmasahasse ye pāṭiyekkaṃ pāṭiyekkaṃ vasaṃ vattenti, evarūpā dasa issarā mahābrahmāno āgatā. Tesañca majjhato āga, hārito parivāritoti tesaṃ brahmānaṃ majjhe hārito nāma mahābrahmā satasahassabrahmaparivāro āgato.
「ここに十人の統治者たちがやって来た、各自が自在なる主として」とは、この千人の梵天たちの中で、それぞれ個別に統治権を行使している、このような十人の主たる大梵天たちがやって来た。「そして彼らの中央からやって来た、ハーリタは眷属に囲まれて」とは、それらの梵天たちの中央にあって、ハーリタという名の大梵天が十万の梵天の眷属を従えてやって来たということである。
342. Te ca sabbe abhikkante, sainde deve sabrahmaketi te sabbepi sakkaṃ devarājānaṃ jeṭṭhakaṃ katvā āgate devakāye, hāritamahābrahmānaṃ jeṭṭhakaṃ katvā āgate brahmakāye ca. Mārasenā abhikkāmīti mārasenā abhigatā. Passa kaṇhassa mandiyanti kāḷakassa mārasa bālabhāvaṃ passatha.
342.「そしてそれらすべてがやって来たとき、帝釈天を長とする神々が、梵天を長とする者たちとともに」とは、帝釈天王を長としてやって来た神々の群衆、ハーリタ大梵天を長としてやって来た梵天の群衆が、ということである。「魔の軍勢が押し寄せてきた」とは、魔の軍勢が迫ってきた。「見よ、暗黒の者(黒魔)の愚かさを」とは、黒き魔の愚かさを見よ、ということである。
Etha gaṇhatha bandhathāti evaṃ attano parisaṃ āṇāpesi. Rāgena baddhamatthu voti sabbaṃ vo idaṃ devamaṇḍalaṃ rāgena baddhaṃ hotu. Samantā parivāretha, mā vo muñcittha koci nanti tumhākaṃ ekopi etesu ekampi mā muñci. ‘‘Mā vo muñcethā’’tipi pāṭho, esevattho.
「さあ、捕らえよ、縛り上げよ」と、このように自らの軍勢に命令した。「汝らの貪欲によって縛られよ」とは、汝らのこの神々の集会全体が貪欲によって縛られたものとなれ。「四方から取り囲め、汝らの一人も彼らの誰一人をも逃がすな」とは、汝らの誰一人として、彼らの誰一人をも逃がしてはならない。「mā vo muñcetha」という読みもあり、意味は同じである。
Iti tattha mahāseno, kaṇho senaṃ apesayīti evaṃ tattha mahāsamaye mahāseno māro mārasenaṃ apesayi. Pāṇinā talamāhaccāti hatthena pathavītalaṃ paharitvā. Saraṃ katvāna bheravanti māravibhiṃsakadassanatthaṃ bhayānakaṃ sarañca katvā.
「かくしてその大集会において、大軍を持つ暗黒の者は軍勢を差し向けた」とは、このようにその大集会において大軍を持つ魔が魔軍を派遣した。「手で大地を叩き」とは、手で大地の表面を叩いて。「恐るべき叫び声をあげて」とは、魔の威嚇を示すために恐ろしい声をあげて。
Yathā pāvussako megho, thanayanto savijjukoti savijjuko pāvussakamegho viya mahāgajjitaṃ gajjanto. Tadā so paccudāvattīti tasmiṃ samaye so māro taṃ vibhiṃsanakaṃ dassetvā paṭinivatto. Saṅkuddho asayaṃ vaseti suṭṭhu kuddho kupito kañci vase vattetuṃ asakkonto asayaṃvase asayaṃvasī attano vasena akāmako hutvā nivatto. Bhagavā kira ‘‘ayaṃ māro imaṃ mahāsamāgamaṃ disvā ‘abhisamayantarāyaṃ karissāmī’ti antarantare mārasenaṃ pesetvā māraṃ vibhiṃsakaṃ dassetī’’ti aññāsi. Pakati cesā bhagavato, yattha abhisamayo na bhavissati, tattha māraṃ vibhiṃsakaṃ dassentaṃ na nivāreti. Yattha pana abhisamayo hoti, tattha yathā parisā neva mārassa rūpaṃ passati, na saddaṃ suṇāti, evaṃ adhiṭṭhātīti. Imasmiñca samāgame mahābhisamayo bhavissati, tasmā yathā devatā neva tassa rūpaṃ passanti, na saddaṃ suṇanti, evaṃ adhiṭṭhāsi. Tena vuttaṃ –‘‘tadā so paccudāvatti, saṅkuddho asayaṃvase’’ti.
「あたかも雨季の雲が、稲妻とともに雷鳴をとどろかせるように」とは、稲妻を伴う雨季の雲のように大いなる雷鳴をとどろかせながら。「そのとき彼は退却した」とは、その時その魔は恐るべき威嚇を見せて退却した。「激怒し、意のままにならず」とは、ひどく怒り憤慨しながらも、誰一人として自らの支配下に置くことができず、意のままにならず、自らの意図通りにならずに不本意ながら引き返したのである。世尊は実に「この魔はこの大集会を見て『悟りの妨害をしてやろう』と時々魔軍を差し向けて魔の威嚇を見せている」とお知りになった。そして世尊の常として、悟りが生じない場所では、魔が威嚇を見せても制止なさらない。しかし悟りが生じる場所では、集まりの人々が魔の姿を見ることもなく、その声を聞くこともないように加持(決意)される。そしてこの集会においては大いなる悟りが生じるであろうから、神々が彼の姿を見ることもなく声を聞くこともないように加持されたのである。それゆえに「そのとき彼は退却した、激怒し、意のままにならず」と言われた。
343. Tañca sabbaṃ abhiññāya, vavatthitvāna cakkhumāti taṃ sabbaṃ bhagavā jānitvā vavatthapetvā ca.
343.「そしてそのすべてを明確に知って、眼ある者は見極めて」とは、そのすべてを世尊が知って、明確に見極められて。
Mārasenā abhikkantā, te vijānātha bhikkhavoti bhikkhave mārasenā abhikkantā, te tumhe attano anurūpaṃ vijānātha, phalasamāpattiṃ samāpajjathāti vadati. Ātappamakarunti phalasamāpattiṃ pavisanatthāya vīriyaṃ ārabhiṃsu. Vītarāgehi pakkāmunti māro ca mārasenā ca vītarāgehi ariyehi dūratova apakkamuṃ. Nesaṃ lomāpi iñjayunti tesaṃ vītarāgānaṃ lomānipi na cālayiṃsu. Atha māro bhikkhusaṅghaṃ ārabbha imaṃ gāthaṃ abhāsi –
「魔の軍勢が押し寄せてきた。比丘たちよ、彼らをよく知れ」とは、「比丘たちよ、魔軍が押し寄せてきた。汝らは自らにふさわしいように知れ、果定に入定せよ」と仰せになる。「精進をなした」とは、果定に入るために精進を開始した。「離貪の者たちから逃げ去った」とは、魔と魔軍は離貪の聖者たちから遠くへと退散した。「彼らの体毛一本すら動かすことができなかった」とは、それら離貪の者たちの毛筋一本すら揺らすことができなかった。そこで魔は比丘僧伽についてこの詩偈を語った――
‘‘Sabbe vijitasaṅgāmā, bhayātītā yasassino;
「すべて戦いに勝利し、恐怖を超越し、名声ある者たちである。
Modanti saha bhūtehi, sāvakā te janesutā’’ti.
真に生まれた者たちとともに歓喜している、人々に知られたその弟子たちは」と。
Tattha modanti saha bhūtehīti dasabalassa sāsane bhūtehi sañjātehi ariyehi saddhiṃ modanti pamodanti. Janesutāti jane vissutā pākaṭā abhiññātā.
その中で「真に生まれた者たちとともに歓喜している」とは、十力ある方の教えにおいて生じた聖者たちとともに喜び、歓喜している。「人々に知られた」とは人々に名高く、広く知れ渡り、認められた者たち、ということである。
Idaṃ pana mahāsamayasuttaṃ nāma devatānaṃ piyaṃ manāpaṃ, tasmā maṅgalaṃ vadantena abhinavaṭṭhānesu idameva suttaṃ vattabbaṃ. Devatā kira –‘‘imaṃ suttaṃ suṇissāmā’’ti ohitasotā vicaranti. Desanāpariyosāne panassa koṭisatasahassadevatā arahattaṃ pattā, sotāpannādīnaṃ gaṇanā natthi.
ところでこの『大集会経(マハーサマヤスッタ)』は、神々に愛され喜ばれるものである。それゆえ吉祥を語る者は、新たな場所においてまさにこの経を説くべきである。神々は実に「この経を聞こう」と耳を傾けて巡り歩いている。そしてこの教説の終了時に、百億(一千億)もの神々が阿羅漢果に達し、預流果などに達した者は数え切れない。
Devatānañcassa piyamanāpabhāve idaṃ vatthu – koṭipabbatavihāre kira nāgaleṇadvāre nāgarukkhe ekā devadhītā vasati. Eko daharo antoleṇe imaṃ suttaṃ sajjhāyati. Devadhītā sutvā suttapariyosāne mahāsaddena sādhukāramadāsi. Ko esoti. Ahaṃ, bhante, devadhītāti. Kasmā sādhukāramadāsīti? Bhante, dasabalena mahāvane nisīditvā kathitadivase imaṃ suttaṃ sutvā ajja assosiṃ, bhagavatā kathitato ekakkharampi ahāpetvā suggahito ayaṃ dhammo tumhehīti. Dasabalassa kathayato sutaṃ tayāti? Āma, bhanteti. Mahā kira devatāsannipāto ahosi, tvaṃ kattha ṭhitā suṇīti?
神々がこれを愛好していることについて、このような話がある――拘胝山寺(コーティパッバタ・ヴィハーラ)の竜窟の門前にある竜樹(ナガラッカ)に、一人の天女が住んでいた。一人の若い比丘が窟の内部でこの経を読誦していた。天女は聞いて、経の終わりに大声で「善哉(サーヅ)」と称賛した。「そこにいるのは誰か」「尊者よ、私、天女です」「なぜ善哉と称賛したのか」「尊者よ、十力ある方が大林に座してこれを説かれた日にこの経を聞き、今日また聞きました。世尊が説かれたものから一字も欠かすことなく、この法はあなたによって実に見事に保たれています」「十力ある方が説かれたのを聞いたことがあるのか」「はい、尊者よ」「実に大いなる神々の集会であったというが、そなたはどこに立って聞いたのか」
Ahaṃ, bhante, mahāvanavāsiyā devatā, mahesakkhāsu pana devatāsu āgacchantīsu jambudīpe okāsaṃ nālatthaṃ, atha imaṃ tambapaṇṇidīpaṃ āgantvā jambukolapaṭṭane ṭhatvā sotuṃ āraddhamhi, tatrāpi mahesakkhāsu devatāsu āgacchantīsu anukkamena paṭikkamamānā rohaṇajanapade mahāgāmassa piṭṭhibhāgato samudde galappamāṇaṃ udakaṃ pavisitvā tattha ṭhitā assosinti. Tuyhaṃ ṭhitaṭṭhānato dūre satthāraṃ passasi devateti? Kiṃ kathetha, bhante, satthā mahāvane dhammaṃ desento nirantaraṃ mamaññeva oloketīti maññamānā otappamānā ūmīsu nilayāmīti.
「尊者よ、私は大林に住む神でしたが、大威徳の神々がやって来られたため、閻浮提(ジャンブディーパ)に居場所を得られませんでした。そこでこの銅鍱島(タンバパンニ島=スリランカ)にやって来て、ジャンブコーラ港に立って聞こうと始めましたが、そこにも大威徳の神々がやって来られたため次第に後退し、露漢那(ローハナ)地方の大会衆の背後から海に入り、喉の深さの水に入ってそこに立って聞きました」「そなたが立っていた場所から、遠くに世尊が見えたのか、天女よ」「何を仰いますか、尊者よ。世尊は大林で法を説かれながら、絶えず私ばかりをご覧になっていると思い、恥ずかしくなって波の中に隠れておりました」
Taṃ divasaṃ kira koṭisatasahassadevatā arahattaṃ pattā, tumhepi tadā arahattaṃ pattāti? Natthi, bhante. Anāgāmiphalaṃ pattattha maññeti? Natthi, bhante. Sakadāgāmiphalaṃ pattattha maññeti? Natthi, bhante. Tayo magge pattā devatā kira gaṇanapathaṃ atītā, sotāpannā jātattha maññeti? Devatā taṃ divasaṃ sotāpattiphalaṃ pattattā harāyamānā –‘‘apucchitabbaṃ pucchati ayyo’’ti āha. Tato naṃ so bhikkhu āha – ‘‘sakkā pana devate, tava attabhāvaṃ amhākaṃ dassetu’’nti? Na sakkā bhante sakalakāyaṃ dassetuṃ, aṅgulipabbamattaṃ dassessāmi ayyassāti kuñcikachiddena aṅguliṃ antoleṇābhimukhaṃ akāsi, candasahassasūriyasahassauggamanakālo viya ahosi. Devadhītā ‘‘appamattā, bhante, hothā’’ti daharabhikkhuṃ vanditvā agamāsi. Evaṃ imaṃ suttaṃ devatānaṃ piyaṃ manāpaṃ, mamāyanti naṃ devatāti.
「その日、百億の神々が阿羅漢果に達したというが、そなたもそのとき阿羅漢果を得たのか」「いいえ、尊者よ」「不還果を得たと思うが」「いいえ、尊者よ」「一来果を得たと思うが」「いいえ、尊者よ」「三つの道に達した神々は数え切れないほどだったというが、預流者にはなられたのであろう」「天女はその日預流果に達していたため、恥ずかしがって『尊者よ、問うてはならないことをお尋ねになります』と言った。そこでその比丘は彼女に言った。『天女よ、そなたの姿を我々に見せることはできるか』『尊者よ、全身をお見せすることはできませんが、指の節ほどを尊者にお見せしましょう』と、鍵穴から窟の内部へ指を向けたところ、千の月と千の太陽が昇ったときのようになった。天女は『尊者よ、怠りなくあってください』と若い比丘を礼拝して去って行った。このようにこの経は神々に愛され喜ばれ、神々はこの経を大切に思うのである。
Iti sumaṅgalavilāsiniyā dīghanikāyaṭṭhakathāyaṃ
以上で、スマンガラヴィラーシニー(吉祥なる喜びをなすもの)という名の長部義釈における
Mahāsamayasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.
『大集会経の解説』が終了した。